Za posledních sedmnáct let vystřídala mnoho titulů, ale asi nejčastěji byla nazývána nejsmutnější, nejhorší anebo nejděsivější zoologická zahrada světa. Celá ta podivná instalace v Chán Júnisu by se však zrovna tak dobře mohla ucházet o přídomek nejvýdělečnější a nejziskovější zoo světa. Prostředky na péči o zvířata totiž nikdy zbytečně nemrhala, celý provoz si nechala proplácet sbírkami ze zahraničí. Mohl by to být příběh o velké lásce ke zvířatům. Též o nezdolnosti lidského ducha, který se nevzdává a o odvaze začínat zase od začátku znovu budovat to, co mu osud sebral. Takový příběh to mohl být. Záleží ovšem na tom, od jakého bodu v minulosti ho začnete vyprávět. V případě podniku, který v pásmu Gazy založil Muammad Awaida, se opravdu vyplatí jít do hloubky. Úspěšný podnikatel s mobilními telefony, který údajně investoval do zřízení unikátní zoologické zahrady stovky tisíc dolarů, shromažďoval zvířata za dráty a svařovanými roxorovými tyčemi na soukromém půlhektarovém pozemku už od října 2006 . Aby tu o rok později otevřel zábavní park. Nazval jej South Forest Zoo. Byla to veskrze pozitivní zpráva, která vytvářela pocit, že i v pásmu Gazy se život nezastavil a může fungovat docela normálně. Zvířata jako lidské hračky, uvězněná v těsných klecích a přikovaná řetězy. Tady se děti z Gazy nenaučily ničemu. Jenže už o rok později byla většina z pětašedesáti vystavovaných druhů živočichů – pštrosů, opic, lam, jelenů, želv, lvů a tygrů – mrtvá. V zařízení totiž absentovala jakákoliv běžná péče a dozor. Návštěvníci, kteří si zaplatili vstupné, mohli se zvířaty v areálu dělat prakticky cokoliv. Třeba je krmit bramborovými lupínky, čokoládou a chlebem. Veterinární dohled tu neexistoval, vše se řešilo telefonickými konzultacemi se zvěrolékaři z Egypta. V Gaze totiž neexistoval žádný státní orgán, který by dohlížel na zoologické zahrady a reguloval jejich provoz. V červnu se pak moci v Gaze chopilo teroristické hnutí Hamás, které ve své agendě se zoologickými zahradami rovněž nepočítalo. A v prosinci 2008 pak toto hnutí vyhlásilo válku Izraeli. Trvala tři týdny, vyžádala si mnoho lidských obětí na obou stranách. South Forest Zoo, ležící v dotyku s dvousettisícovým Chán Júnisem naštěstí bombardováním a boji zasažena nebyla. V naprosto žalostném stavu byla ještě před tím, než konflikt započal. Vycpaná zvířata byla rutinně prezentována jako oběti válečného konfliktu. Uhynula však kvůli fatálně zanedbané péči. Muammad Awaida tehdy na sociálních sítích popsal, jak se v důsledku blokád přístavu a uzavřených hranic zkomplikovalo zásobování jeho zahrady. A svět, který nebyl slepý a hluchý k utrpení v Gaze – ani k utrpení zvířat – mu formou sbírek poprvé štědře přispěl na pomoc. Výnosné hrůzy za mřížemi Zoologická zahrada pak jakoby zmizela ze světa, slyšet už o ní nebylo. To proto, že se přejmenovala. Na Al Ganob Zoo. S tím samým majitelem, na tom samém místě. Jen se ještě trochu rozrostla – na 2,5 hektaru – a opět doplnila zvířata v improvizovaných expozicích. Nestrádala však o nic méně, než prve. Dál ve velkých počtech hynula. Příčinou nebylo jen vyhladovění, ale absolutní nedostatek jakékoliv péče ve standardu, který bychom považovali za běžný nebo nutný. Zoo se proslavila hned dvakrát. Poprvé, když v roce 2009 návštěvníkům předvedla černobílými pruhy pomalované osly, které vydávala za zebry. Podobný trik mimochodem vyzkoušela i zoologická zahrada v Rafáhu a také zoo v egyptské Káhiře . Al Ganob Zoo ten „vtípek“ objasnila vysvětlením, že dopravit skutečné zebry do Gazy téměř není možné. Všechna zvířata se musí pašovat sítí tunelů z Egypta, což je nesmírně nákladné. Awaida vyčíslil jednu takovou zebru na padesát tisíc dolarů. A svět mu na ni opět přispěl, aby se děti z Gazy nemusely dívat na pomalované oslíky. Negativní reklama je pořád reklama. Příspěvky chovatelské instituci, která nedokázala chovat živá zvířata, se jen hrnuly. Přehlídkou polomrtvých a mrtvých zvířat v klecích si zoo v Chán Júnisu vysloužila titul té nejhorší zoologické zahrady světa. Druhá vlna mediální slávy následovala v roce 2012 . Zoo si dál vedla naprosto žalostně, většina jejich zvířecích chovanců bídně zahynula. Ze čtyřiačtyřiceti exemplářů tu v zoufalých podmínkách přežívalo patnáct. Vyřešili to radikálně. Místo živých zvířat tu začali vystavovat jejich mumie. Taxidermicky upravené, konzervované. Ta ponurá výstavka vycpaných zvířat za mřížemi, to byl skutečně světový unikát. Zoo dost nechvalným způsobem proslavil po celém světě. Umění taxidermie totiž není mezi Palestinci zrovna rozšířené, jediný expert v oboru se nacházel na Západním břehu Jordánu. Muammad Awaida tedy, po několika telefonických konzultacích, improvizoval s pilinami a formaldehydem. Fotky z té děsivé výstavky obletěly celý svět. Škoda jen, že se tenkrát větší pozornosti dočkala zvířata vycpaná než ta živořící jen pár kroků od nich. Když byla většina zvířat mrtvých, začali tu místo nich vystavovat jejich vycpaniny. I tenkrát se, s velkou sounáležitostí, přispělo z celého světa na záchranu chovatelského zařízení v Gaze, aby nemuselo jen vystavovat mumie, a mohlo návštěvníkům, zvlášť malým dětem, přinášet radost a poučení. Plán na záchranu Zoologická zahrada se následně znovu přejmenovala – na Khan Younis Zoo – aby si v roce 2013 řekla o pomoc opět. To proto, že charitativní příspěvky ze zahraničí – jak v podobě zdravotnického materiálu, tak krmiva – se ke zvířatům prý dostávaly velmi komplikovaně a nepravidelně. Velmi se v té zahraniční pomoci angažovala vídeňská pobočka organizace Four Paws, Čtyři tlapky, která se snaží pomáhat zvířatům v nouzi. Ovšem zařízení, kde zvířata přežívala ve výbězích o velikosti kontejnerů, se v roce 2014 s žádostí o pomoc připomnělo světu znovu. Tentokrát kvůli následkům další válečné krize, vyvolané boji mezi hnutím Hamás s Izraelem. Zaměstnanci organizace Four Paws dokázali nemožné. Poslední žijící zvířata odtud dostali pryč. S podmínkou, že zoo v Chán Júnisu už nikdy neotevře. Nutnost té pomoci dokreslovaly vpravdě hrůzné snímky: zvířata v zoo hynula hlady, v klecích ležely zbytky rozkládajících se vysušených a mumifikovaných mrtvol, vedle naprosto vyhladovělých zvířat a přežívajících zubožených jedinců. V zahraničí se tehdy rozběhl skutečně smělý plán pomoci . Aby zvířata dál netrpěla, měla být převezena do náhradních domovů – zoologických zahrad v okolních zemích. Komplikovaná jednání bylo třeba vést s Izraelem, Jordánskem, palestinskou samosprávou hnutí Hamás a Fatah. Diplomaticky vyřešit a logisticky zajistit transfer dvaceti posledních žijících exemplářů – včetně jednoho tygra a pěti lvů – bylo nesmírně náročné. A nákladné. Organizace Four Paws však odvedla ve velmi komplikovaných podmínkách fantastickou práci. Dokázala téměř nemožné, zvířata zachránila. Nadvakrát. To proto, že se majitel nehodlal vzdát úplně všech zvířat, která mu – ačkoliv se jim nijak nevěnoval – pořád přinášela nemalé zisky. Tím, že prezentoval světu jejich bídu a utrpení. V lepších časech stačily příspěvky dárců na solidní život jeho třináctičlené rodiny . Tygřice Laziz měla štěstí. V roce 2016 ji tým Four Paws dokázal přemístit do záchranné stanice v Jihoafrické republice. Přežila. I proto už byl druhý transfer zvířat ze strany Four Paws nekompromisně podmíněný tím, že zoo v Chán Júnisu zavře a ukončí svůj provoz napořád. „Bylo to velmi zdlouhavé vyjednávání a Aweida musel souhlasit, že už nebude nikdy pracovat se zvířaty,“ potvrdil Amir Khalil , který přesun zvířat do bezpečí v terénu koordinoval. Další kolo utrpení a pomoci Od druhé poloviny roku 2016 tak byla zoo v Chán Júnisu považována oficiálně za uzavřenou. Divoká zvířata v ní však dnes nechybějí. Jak to? Jednak proto, že „zábavní areál se zvířaty“ činnost neukončil. Jiskřičky radosti v očích malých dětí a roztomilá koťata. Recept na úspěch při žádostech o příspěvky ze zahraničí se v Chán Júnisu nemění. Objevila se tu nová lví koťata, s nimiž si opět mohly hrát děti. A také proto, že letos v červnu se do areálu, se svolením Muammada Aweidy, přesunula část zvířat z expozic zoo v Rafáhu. Tu už také kdysi zachraňovaly a evakuovaly mezinárodní ochranářské organizace . I ona měla za sebou předlouhou historii týraných, podvyživených, ubitých či umrzlých zvířat. Například lva, jemuž byly drápy odstraněny zahradnickými nůžkami . A její majitel, Fathi Jumaa, též svatosvatě slíbil, že svou zoo už nadobro zavře. „Došlo k tomu po velmi choulostivých a napjatých jednáních s izraelskými úřady a Hamásem, když jsme z Rafáhu v roce 2019 evakuovali 47 jeho zvířat,“ popisuje Khalil. „Majiteli zoo jsme tenkrát zaplatili veškeré náklady, které mu vznikly péčí o zvířata, a podepsal s námi dohodu, že Zoo Rafáh znovu neotevře.“ Podmínky zoo v údajně zrušené zoo v Chán Júnisu se nezměnily. Navíc se tu zabydlela zvířata ze zoo v Rafáhu. I ona už měla být dávno zrušená. Jen o pár měsíců později si však Jumaa nakoupil nová zvířata a zahradu, uzavřené dohodě navzdory, znovu zprovoznil. Aby ji teď, když do Rafáhu přišla válka, přesunul do Chán Júnisu. Která, přes nějakou úmluvu a pomoc, tiše funguje dál. Aby tu teď Jumaa, jako donedávna Muammad Aweida, znovu žádal o mezinárodní pomoc, příspěvky a sbírky kvůli jeho ztrápeným, žíznivým a vyhladovělým němým tvářím. V Gaze se tudíž nezměnilo nic. Lev, který doputoval z Rafáhu do Chán Júnisu, svým utrpením nejspíš znovu dobře poslouží k vybírání peněz sbírkami. Mohl by to být příběh o velké lásce ke zvířatům, o nezdolnosti lidského ducha. O odvaze začínat zase od začátku. Ale to byste jej museli slyšet poprvé. Majitelům zdejších zoologických zahrad totiž o zvířata vůbec nejde. Živá, mrtvá nebo vycpaná, jsou jim dobrá jen k tomu, aby je zneužívali jako stroj na peníze, který těží ze zármutku a ochoty pomáhat.