Příběh Moniky: Po druhém porodu se stydím za své tělo. Sex je pro mě za trest
Nikdy jsem nebyla žádná modelka. Nějaké to kilo navíc, drobné nedokonalosti, ale před tím, než jsme měli děti, jsem měla svoje tělo docela ráda. Po prvním porodu jsem se ještě nějak srovnala, ale po druhém? Jako by se moje tělo rozhodlo, že už se nikdy nevrátí do původního stavu. Mám povolené břicho, strie, jizvu po císaři, prsa, která už nejsou, co bývala. Když se vidím nahá, mám pocit, že se dívám na někoho úplně jiného. A ten někdo se mi vůbec nelíbí.
Napište i vy svůj příběh
Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na
ona@idnes.cz
. Respektují vaši anonymitu.
A to je právě ten problém. Hrozně se stydím za to, jak vypadám. Když se mě manžel dotkne, něco ve mně začne křičet: „Nechci, aby mě takhle viděl! Je to hrůza.“ Nejde o to, že bych ho už nemilovala. Mám ho pořád stejně ráda. Jenže nedokážu vypnout ten vnitřní stud, nedovedu se uvolnit a být spontánní. A tak jsem se začala sexu vyhýbat. Mám z něj už něco jako fóbii.
Manžel to samozřejmě vnímá. Nejdřív jsem to hrála na to, že jsem unavená z dětí. Ale domluvil se s mladší sestrou, že mi bude chodit vozit kočár s malým, když bude dcera ve školce, ať si odpočinu. Takže už mám po výmluvě. Snažím se usnout dřív, než přijde do ložnice, nebo řeknu, že se necítím dobře. Ale je to k ničemu a nejde to tak koulet do nekonečna.
Došlo mu, že se něco děje, a myslí si, že to je problém ve vztahu mezi námi. Že už ho nemiluju. Nedávno mi řekl, že má pocit, jako bych ho od sebe odháněla. Že se cítí nechtěný. A já jsem jen stála, brečela a nedokázala mu říct, že ho miluju, ale že nemám vůbec ráda sama sebe a svoje hnusný tělo. Strašně se za to stydím a netuším, jak mu to vysvětlit. Myslím si, že to stejně nepochopí a že se mi třeba i bude smát. A to já fakt už nedám.
Je to prostě začarovaný kruh. Čím víc se stydím za svoje tělo, tím víc se intimnostem vyhýbám. Čím víc se jim vyhýbám, tím víc si manžel myslí, že ho odmítám. A čím víc se cítí odmítnutý, tím větší tlak cítím já.
Nevím, jak z toho ven. Nechci, aby si myslel, že mě už nepřitahuje. Chtěla bych se s ním zase normálně milovat a být šťastná. Jen nevím, jak mu vysvětlit, že problém není v něm, ale v mém vlastním těle, které za nic na světě nedokážu přijmout.
Monika
Názor psycholožky čtěte na další straně.