Příběh Věry: Letos budu na Vánoce poprvé sama, jsem z toho špatná
Není to tak, že by se na mě všichni najednou vykašlali, ale prostě se to tak semlelo. Jsem už tři roky vdova, ale na svátky jsem poslední léta sama nikdy nebyla. Mladší syn bydlel v té době ještě doma a dcera s rodinou jezdila slavit k nám. Bylo to moc hezké, už proto, že s malými dětmi – vnoučaty – jsou Vánoce vždycky nejlepší.
Jenže syn se před půl rokem odstěhoval za svou přítelkyní na druhý konec republiky, a i když si myslel, že svátky bude trávit se mnou, ukázalo se, že bude muset zůstat na Štědrý den v práci. Je zaměstnaný u záchranky a nemůže si bohužel směnu s nikým vyměnit.
Napište i vy svůj příběh
Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na
ona@idnes.cz
. Respektují vaši anonymitu.
Dcera s rodinou mi už dřív hlásila, že letos budou trávit Vánoce i silvestra na Kanárských ostrovech. Dostali ten zájezd darem k výročí svatby od rodičů jejího manžela. Bylo jí to líto, má české Vánoce moc ráda, ale nakonec kdo by se nechtěl v zimě ohřát u moře?
Děti mi nabízely, že si uděláme někdy v lednu svoje vlastní Vánoce, a to se vším všudy, včetně kapra, salátu, cukroví i stromečku. Což je vlastně myslím docela dobrý nápad. A ráda jsem souhlasila. Přesto mi ale v hlavě stále vrtá červík pochybnosti, protože mám obavy, jak budu snášet, až přijde den D – tedy Štědrý den.
Bydlím na sídlišti v paneláku a tady to vždycky všechno ztichne, jsou vidět jen rozzářená okna a každý je doma s rodinou nebo blízkými. U stolu, stromečku, pohádek. A já budu sedět doma sama, budu tedy asi koukat na televizi nebo si číst, ale bojím se, že mi bude hrozně smutno a nevím, jak se s tím tichem doma vyrovnám. Ani se mi nechce nic chystat, strojit stromek nebo péct cukroví. Budou to asi nejsmutnější svátky v mém životě…
Věra
Názor psycholožky čtěte na další straně.