Nominant na cenu Václava Havla Ruben Vardanjan trpí v ázerbájdžánském vězení
Amnesty International po Vardanjanově odsouzení v únoru 2026 označila celý proces s devatenácti etnickými Armény za parodii spravedlnosti. Ředitelka organizace pro východní Evropu a Střední Asii Marie Struthers uvedla, že už samotné souzení civilistů před vojenským tribunálem je neslučitelné se zárukami spravedlivého řízení. Vardanjana soudil tříčlenný senát Vojenského soudu v Baku, a to navzdory tomu, že je civilistou bez jakékoli vazby na ozbrojené síly či bezpečnostní složky. Princip, podle nějž vojenské tribunály nesmí soudit civilisty, patří k univerzálně uznávaným standardům mezinárodního práva lidských práv.
Vardanjan čelil více než čtyřiceti obviněním včetně terorismu, vytvoření nelegálních ozbrojených skupin a násilného uchopení moci, celkově se proti obžalovaným sešlo přes 2 500 obvinění, mezi nimi i genocida, otroctví a zločiny proti lidskosti. Jednání probíhala za zavřenými dveřmi a důkazy byly v jazyce, kterému obžalovaní nerozuměli, bez náležitého překladu.
„Ázerbájdžán musí dodržet své závazky podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv a zajistit, aby všichni obvinění byli souzeni v plném souladu s mezinárodním právem a zárukami spravedlivého procesu,“ uvedla Struthers. Plné znění obvinění nebylo během procesu zveřejněno a žádost Amnesty o vysvětlení úřady v Baku ignorovaly.
Cena Václava Havla
Bývalý premiér Náhorního Karabachu Vardanjan byl v květnu skupinou mezinárodních obhájců lidských práv nominován na Cenu Václava Havla za lidská práva pro rok 2026. Navrhovatelé v prohlášení vyzdvihli jeho dlouhodobý přínos prostřednictvím neziskové organizace Aurora Humanitarian Initiative, která podporuje humanitární pracovníky pomáhající lidem ohroženým válkou, násilím a pronásledováním. Organizace již podpořila celkem 583 projektů v 67 zemích, ve kterých pomohla více než 3,5 milionu lidí.
Vardanjan navíc sám, nebo se svou rodinou a partnery podpořil za dvě desetiletí přes 700 humanitárních a vzdělávacích projektů v objemu více než 1,5 miliardy dolarů. K nejznámějším patří mezinárodní kolej UWC Dilijan v Arménii, lanovka do kláštera Tatev, Foundation for Armenian Science and Technology a SKOLKOVO Business School v Moskvě.
Filantropické kruhy přikládají váhu i jeho rozhodnutí přesunout se v době blokády a humanitární krize do Náhorního Karabachu, kde se podle nich snažil hledat cestu dialogu a porozumění v jednom z nejcitlivějších konfliktů současnosti.
Udělení ceny by podle navrhovatelů nebylo jen oceněním jeho práce, ale i důležitým signálem směrem k jeho osvobození a k propuštění dalších arménských vězňů držených v Baku.
Sporná obvinění, dvacet let vězení
Ázerbájdžánský soud v Baku vynesl 5. února 2026 rozsudky nad bývalými představiteli Náhorního Karabachu. K doživotí byli odsouzeni bývalý prezident Arajik Harutjunjan, někdejší velitelé Levon Mnacakanjan a Davit Manukjan, bývalý ministr zahraničí Davit Babajan a předseda parlamentu Davit Išchanjan. Bývalí prezidenti Arkadi Gukasjan a Bako Sahakjan dostali shodně 20 let.
Ruben Vardanjan byl odsouzen samostatně. Soud mu 17. února 2026 uložil trest ve výši 20 let vězení. Některá obvinění podle ICJ sahají až do roku 1988, kdy byl studentem v Moskvě, tedy desítky let před jeho politickou rolí v Karabachu, kterou převzal koncem roku 2022. Podnikatel a bývalý premiér Náhorního Karabachu se podle prohlášení jeho rodiny rozhodl proti rozsudku nepodat odvolání. Označil to za vědomé odmítnutí legitimizovat proces, který od počátku nenesl žádné známky spravedlnosti.
„Můj otec se stal pěšcem v politické hře. Proces proti němu postrádá základní právní záruky a obvinění nemají oporu ve skutečnosti,“ uvedl Vardanjanův syn David Vardanjan. Obhájci zároveň upozorňují, že Vardanyan neměl dostatek času na přípravu obhajoby a velká část spisů byla v ázerbájdžánštině, kterou neovládá.
Konkrétní rozsah těchto překážek dokumentují materiály Vardanjanovy obhájkyně Siranuš Sahakjanové. Spis proti němu čítá 422 svazků a přibližně 105 000 stran. Na jeho prostudování dostal obviněný 17 pracovních dnů, soud poté přidal dalších deset, z nichž ale šest připadlo na státní svátky. Fakticky to tedy byly čtyři dny navíc. Ruský překlad obžaloby, sám podle obhajoby plný věcných chyb, mu byl doručen ve 20:37 večer před prvním jednáním 15. ledna 2025. Více než dvacet návrhů obhajoby zůstalo bez vyřízení a přibližně deset žádostí o odvolání soudců soud zamítl s odkazem na „nedostatek důkazů o jejich zaujatosti“.
Soud podle Sahakjanové systematicky manipuloval i se záznamy z jednání. Některé protokoly z výslechů z října a prosince 2024 dokonce postrádají podpisy obviněného i jeho obhájce, což je podle ázerbájdžánského trestního řádu činí právně neplatnými. Vardanjanovi byl odepřen i přístup k notáři, skrze kterého chtěl podat občanskoprávní žalobu proti ázerbájdžánskému deníku Bakinsky Rabochy, jenž o něm zveřejnil pomlouvačné materiály.
Evropa volá po jejich propuštění
Evropský parlament, Parlamentní shromáždění Rady Evropy označili Vardanjana a další zadržené arménské představitele za politické vězně. Stejné označení použil i francouzský Senát, který navíc přijal formální výzvu k jejich okamžitému propuštění. K tomuto stanovisku se postupně přidalo přes 150 mezinárodních osobností a desítky lidskoprávních organizací. Rodiny vězňů se v květnu 2026 obrátily i na kanadského premiéra Marka Carneyho s prosbou, aby do případu zapojil tamního zmocněnce pro otázky rukojmích. V Baku je podle jejich dopisu drženo celkem 19 Arménů.
Vardanjan na podmínky vazby a procesu opakovaně reagoval protesty. V dubnu 2024 zahájil první hladovku, kterou požadoval okamžité a bezpodmínečné propuštění všech nezákonně zadržených arménských vězňů. Druhou hladovku oznámil v únoru 2025 na protest proti tomu, co označil za „soudní frašku“. V říjnu 2025 odmítl služby svého obhájce. Podle Vardanjana obhajoba za daných podmínek nemůže nic skutečně zvrátit a její přítomnost jen pomáhá soudu předstírat, že jde o spravedlivý proces. V prosinci 2025 navrhl žalobce doživotní trest. Soud nakonec uložil dvacet let.
Procesy s bývalými karabašskými představiteli a samostatné řízení s Vardanjanem začaly v Baku 17. ledna 2025. Podle Reuters byl od zahájení vstup do soudních síní omezen na ázerbájdžánská státní média, zahraniční novináři přístup neměli.
Kritickou pozici zaujala také International Commission of Jurists, organizace sdružující šedesát významných soudců a právníků ze všech světových regionů. Ve zprávě Justice Under Pressure uvedla, že řízení probíhala bez nezávislých mezinárodních pozorovatelů. Obhájci podle ICJ neměli dostatečný přístup ke spisům, návrhy obhajoby byly zamítány bez odůvodnění a veřejnost, zahraniční média i diplomaté byli z jednání vyloučeni.
Mizející dokumenty a odchod Červeného kříže
Závažné pochybení popsal bývalý ministr zahraničí Babajan serveru NEWS.am ve vzkazu předaném přes rodinu. Jeho odvolací podání odeslaná z izolace 23. února 2026 zmizela a o jejich ztrátě se dozvěděl až 7. května, kdy byl podle jeho právníka zároveň poslední den lhůty pro odvolání. Při převozu z izolace 21. dubna mu byl navíc zabaven text závěrečné řeči z prosince 2025. Babajan v něm proces označil za etno-politickou vendetu a uvedl, že se hodlá obrátit na mezinárodní soud.
„Po nuceném odchodu Červeného kříže se komunikace s otcem výrazně omezila a probíhá jen prostřednictvím krátkých, přísně monitorovaných telefonátů. Otec je držen na samotce a vystaven špatnému zacházení,“ uvádí syn odsouzeného Vardanjana. V březnu 2025 totiž Ázerbájdžán nařídil Mezinárodnímu výboru Červeného kříže (ICRC) uzavřít místní kancelář. Červený kříž působil v zemi od roku 1992 a pomáhal lidem postiženým konfliktem. Jeho činnost zahrnovala objasňování osudu nezvěstných osob a zprostředkování návštěv osobám zadržených v souvislosti s konfliktem. Při těchto návštěvách ICRC sledoval podmínky detence a zacházení s vězni a zároveň zadrženým pomáhal udržovat kontakt s rodinami.
Reuters už v roce 2024 informoval, že právníci poukazovali na držení v trestné cele, nepřetržité světlo a omezení přístupu k vodě a hygieně. Human Rights Watch a Výbor OSN proti mučení dlouhodobě upozorňují na mučení a beztrestnost v ázerbájdžánských věznicích.
Závažnost odchodu Červeného kříže potvrzuje i již zmíněný dopis rodin arménských vězňů kanadskému premiérovi. Rodiny v něm potvrzují, že uzavření kanceláře ICRC je dále připravilo o pravidelné nezávislé ověřování stavu jejich blízkých, a varují, že zadržení tak zůstávají bez jakékoli mezinárodní kontroly.
„Arménští vězni čelí omezením při praktikování víry. Otci byla v prvním týdnu detence odepřena Bible i arménsky psané křesťanské knihy,“ uvedl David Vardanjan. Od jiných vězňů přicházejí zprávy, že jim byly z těl vypalovány vytetované kříže a další náboženské symboly. Případ zapadá do širšího obrazu systematického ničení arménských kostelů a křesťanských památek v opuštěných částech Náhorního Karabachu.
Náhorní Karabach je mezinárodně uznanou součástí Ázerbájdžánu, v němž ale historicky žilo většinově arménské obyvatelstvo. Místní arménští separatisté ho za podpory Jerevanu ovládli v krvavé válce, která skončila v roce 1994. V září 2023 Ázerbájdžán dobyl Karabach při bleskové vojenské operaci a z enklávy uprchlo do Arménie zhruba 100 000 Arménů ve strachu z pronásledování.