Nervy jako v osmnácti, přistihl se Otruba na Lutychu. Seixas je nový impulz, věří
Osmadvacetiletý Otruba tráví ve Španělsku druhou sezonu a po loňské účasti na Vueltě, kde se předvedl v několika dlouhých únicích, má nakročeno také k nominaci do sestavy pro Tour, kam jeho tým dostal letos divokou kartu.
Na francouzskou Grand Tour by se rád prošlapal právě přes účast v únicích: o moc lepších jezdců na ně španělská sestava nemá, a tak se v nich olomoucký rodák snaží trávit co nejvíc času i na těch největších závodech.
Jako třeba minulou středu na Valonském šípu či teď v neděli, když se po roztržení pelotonu ocitl na čele závodu.
Předpokládám, že když se peloton rozdělil, byl jste zrovna vepředu, protože jste plánoval odjet s únikem?
Je to tak. Po startu jsem nastupoval, snažil jsem se dostat do nějakého běžného úniku. A najednou mi hlásili, že máme odstup 30 sekund. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Když jsem se ohlédl, pořád za mnou byla spousta lidí. Po nějaké době do vysílačky upřesnili, že jsme skupina asi padesáti lidí a kromě Remka Evenepoela je většina velkých jmen za námi.
Ocitl jste se v takovém úniku neúniku.
Ale pořád bylo příjemnější jet v padesáti lidech než ve sto padesáti. Zvlášť co se týče nájezdů do kopců, bylo tohle mnohem lepší. Na začátku nám odstup rychle narůstal, až se ustálil kolem tří minut.
Jak jste viděl šance, že byste mohli takhle dojet až do cíle?
Moc vysoké ne. Padesát lidí je sice dost velká skupina, ale třeba třicet z nich se chce jen vézt. Všichni se na sebe koukají a čekají, až převezme zodpovědnost někdo jiný. Takže ve skutečnosti jelo tempo třeba šest, sedm lidí a zbytek se jen vezl v háku a šetřil síly. Proto mi bylo jasné, že UAE a Decathlon ty tři minuty bez problému stáhnou.
V jejich skupině se jelo podle všeho vražedné tempo. Líčili vám kolegové z týmu, kteří zůstali ve druhé polovině pelotonu, jak to tam při stíhání vypadalo?
Přes jeden kopec se jelo v balíku takové tempo, že tam zůstalo jen asi čtyřicet lidí. Nakonec se ty dvě skupiny spojily, a to byli jediní lidé, co dojeli do cíle. Jen to ukazuje, jak to byl těžký závod.
A pro vás navíc první monument v kariéře. Jak
jste se svým výkonem spokojený?
Myslím, že na premiéru na monumentu jsem si vedl docela dobře. Je to hodně dlouhý závod, který se letos jel fakt strašně rychle. Na konci už bylo nad moje síly udržet se s nejlepšími, ale i tak můžu být spokojený.
Jakub Otruba při výjezdu na Mur de Huy v závodě Valonský šíp.
Cítil jste na sobě, že takhle velké závody nejezdíte každý den?
Ráno před startem jsem se přistihl, že mám nervy, jako by mi bylo osmnáct. Mohla za to asi ta atmosféra před začátkem. Prezentace týmů byla den předem, v týmu kladli velký důraz na to, aby se nám závod povedl. Z průběhu už to pak zas tolik nepoznáte, protože dobří fanoušci jsou na spoustě akcí během roku.
Třeba také na Valonském šípu, který jste absolvoval jen o pár dní dřív. Prozraďte, jaké bylo vyjíždět ikonické stoupání Mur de Huy s celodenním únikem v nohách?
Těžké. Je tam hodně blbý asfalt, takže se nejede moc příjemně, a je to fakt prudké. Ale zase je tam skvělá divácká kulisa a lidé vás ženou vpřed. Navíc je to worldtourový závod, takže když víte, že jste v přímém přenosu, vyjíždí se i Mur de Huy o něco snáz.
V přímém přenosu se letos díky účastem v únicích ukazujete relativně často. Zvlášť si libujete v těch dlouhých, jako kdyby pro vás pobyt před pelotonem pod sto kilometrů ani neměl smysl.
Zatím jsem letos nejel moc závodů, které by mi profilově seděly a mohl bych je jet na nějaký výsledek. Takže jsem tuhle část roku přijal roli jezdce do dlouhých úniků, který propaguje tým na větších závodech, jako bylo Tirreno-Adriatico, Valonský šíp nebo i teď Lutych. Nemám zatím žádný větší individuální výsledek, ale myslím, že to nevadí. Tahle role mi sedí.
Pomrkáváte tím tak trochu i na vedení týmu, které bude takové závodníky chtít do sestavy na Tour de France?
Určitě chci svými výkony ukázat, že jsem jedním z mála lidí v týmu, kteří dokážou být v těžkých únicích takhle dlouho. Máme teď takový širší výběr asi dvanácti lidí, ve kterém jsem. Na začátku června jedeme trénovat do Andorry a na základě těch tří týdnů ve vysoké nadmořské výšce se pak rozhodne. Takže moje šance jsou celkem vysoké, ale jisté není nic.
Ve váš prospěch by ale kromě úniků mohly mluvit i časovkářské dovednosti – vzhledem k týmové časovce hned na úvod a pak jedné relativně dlouhé individuální.
Ano, to určitě taky. Máme v týmu hodně vrchařů, pro které je určitě těžší to místo v sestavě získat, protože jich je přetlak a tým nemůže sázet všechno na horské etapy. Musí mít i někoho do spurtů, do úniků… V tom to mám snad trochu výhodnější. Jsem takový unikát, protože dokážu jet na rovinách, v únicích, v časovkách. A moc podobných lidí v týmu nemáme.
Kromě vaší účasti na Tour
není zatím jistý ani start Paula Seixase. Co říkáte na jeho nedělní vystoupení, kdy dokázal hodně dlouho odolávat útokům Tadeje Pogačara?
Je rozhodně dobré, že se objevil někdo, kdo je schopný s Pogačarem jet a třeba ho v budoucnu i porazit. Cyklistika je teď podle mě na takovém diváckém vrcholu a Tadejova dominance tak velká, že je super, že tu máme takový nový impulz.