Dva životy, jeden byt: čeho se zbavit a kam uložit věci, kterých se nechceme vzdát
Když jsme se stěhovali s přítelem do prvního společného bydlení, měla to být zkouška vztahu. Sestěhovat se totiž znamená sladit návyky i stereotypy, které si neseme ze svých původních rodin i vztahů. Současně se vystavujeme kritickým konfrontacím, jako například vynášení odpadků či umývání vany, abychom zjistili, jaký ten druhý doopravdy je. Další výzvou pak je sladit domácí mazlíčky a majetek obou zúčastněných.
Proč se páry rozhodují ke společnému nastěhování?
Středoškolské chození, kdy si oba udržujeme dostatek prostoru pro sebe a svůj život, je nesmírně komfortní a mnohé páry ho z pohodlnosti udržují i v dospělosti. Jednou však nastane chvíle, kdy nevyhnutelně budeme muset udělat krok vpřed a ze dvou „já“ udělat „my“.
Kromě postupu do další vývojové fáze vztahu zde hrají roli i finanční důvody, a to rozdělení nákladů na nájem, energie, ale i na stravu, protože páru se vyplatí vařit spíš než jednotlivcům.
Očekávání vs. realita
Zní to jako idylka, skutečnost však bývá napínavější. Jako by nestačilo, že mě z ničeho nic někdo opravuje, jak mám vařit brambory, protože „u nich doma se to dělalo jinak“, omezený prostor má mít najednou i můj šatník, který je zázračně životaschopný a je zjevně schopen samovolné reprodukce. Ne že by to muži měli lehčí… Živě si vybavuji přítelův vyděšený výraz, když jsem mu zcela samozřejmě řekla, že u nás v rodině bylo nádobí mužská záležitost a zakázala jsem mu používat sedačku v obýváku jako sušák na zpocená trička.
A to nemluvím o okamžiku, kdy přivezl své horské kolo a ubytoval ho v naší ložnici. Na mé protesty ohledně udržení „alespoň nějaké životní úrovně“, odpověděl, že snad nejsme královská rodina. Jen jsem procedila, že ani princ William si určitě nenastěhoval vrtulník Sea King do ložnice, a veškerou diskusi pak přítel ukončil otázkou, co bude k večeři. Dlužno dodat, že já si s sebou z rodičovského domu stěhovala sebrané spisy Arnošta Lustiga, které jsem k životu také nutně nepotřebovala.
Zkrátka otázka majetku budoucích novomanželů je věčným tématem, ať už jde o to, co nevěsta do manželství přináší, nebo raději ne. A to jsme měli obrovskou výhodu, protože to pro nás oba tehdy bylo první samostatné bydlení a kromě horského kola a Lustigových knih jsme neměli vlastně nic. Žádný nábytek ani velkou elektroniku.
Uplynulo deset let a můj majetek obnáší také zařízení bytu, kuchyňské nádobí a náčiní, elektrické spotřebiče, dekorace. A dvě děti, pro které není žádný byt dost velký. A pokud by se k nám měl někdy v budoucnu nastěhovat představitel mužského pohlaví, musí být hlavně otužilý, protože bude pravděpodobně bydlet na balkóně.
Stěhování jako příležitost pro velký úklid
Nové bydlení či nová životní fáze je ideální příležitost zbavit se starých věcí, ať se trochu pročistí zatuchlý vzduch. Jak na to?
Jak na decluttering?
Rozdělte si byt na
menší sektory
a třiďte věci po částech na věci, které:
ponechat
(tedy to, co potřebujete a používáte)
vyhodit
, resp.
darovat
uskladnit
Zkuste
metodu 1-3-5
, kdy máte každý den jeden velký úkol, tři střední a pět malých.
Ve světě aktuálně trenduje
metoda minimalismu
, která radí zbavit se nepotřebných věcí, abychom si tzv. uklidili i v duši, protože vnější chaos je odrazem zmatku, který nosíme v sobě. Knihu Marie Kondo, expertky na úklid, která propaguje právě ozdravný minimalismus, mi před nějakým časem půjčila kamarádka. Určitě ji někdy dočtu, pokud ji ovšem najdu v tom binci, co mám doma.
Tzv. „decluttering“
se dá aplikovat i na oblečení. Obecně se radí: co jste neměli víc než rok na sobě, musí pryč! Konečně bychom se tak zbavili stresujícího překládání věcí mezi tím, co mi je, do čeho jednou zhubnu a co si schovávám na dobu, až zase přiberu.
Maria Kondo nadchla celý svět do uklízení. Tvrdí, že uklizený domov je klíčem k uklizené duši.
Polovinu planety naučila Japonka Marie Kondo skládat věci do šuplíků i přihrádek tak že na první pohled vidíte, kde co máte.
Kam s věcmi, kterých se nechcete vzdát?
Eliminovat věci kolem sebe na bazální potřebu zase není tak složité. Možná byste se divili, jak málo ve skutečnosti potřebujeme k životu. Na druhé straně je spousta věcí, které vyhodit nechceme, protože pro nás mají emoční význam, případně mohou mít v budoucnu i cenu hmotnou. To se týká starých rodinných alb, diapozitivů, dokumentů, rodinného skla a porcelánu, obrazů, knih. Až po háčkované záclony a dečky po babičce, které máte rády, ale vašemu partnerovi se nelíbí. Právě tyhle věci však není vhodné ukládat do vlhkého sklepa, který není vždy dobře zabezpečený a kvůli vlhku tu trpí textilie i papír. A to nemluvím o milovaném horském kole mého bývalého.
Jak správně vybrat skladovací box?
Kromě sklepních kójí, jež obvykle připadají k bytům, nabízejí města i další řešení v podobě self-storage a malých skladů. A to zejména proto, že městské byty mají omezené možnosti jak z hlediska obytných, tak úložných prostor. Důležité je však vybrat takové
samoobslužné boxy
, které jsou v blízkosti bydliště, máte k nim non-stop přístup a možnost pronájmu na měsíc, půl roku nebo rok dle svých potřeb (samozřejmě s možností výpovědní lhůty). Dalším důležitým faktorem je bezpečí, zejména při uskladnění cenných věcí. Prostor by měl být zabezpečen kamerami a vstup omezen pomocí bezpečnostních kódů.
„V zalidněných lokalitách je zapotřebí nabídnout lidem dostatek prostoru a pohodlí.
Skladovací boxy
jsou navržené tak, aby byly stejně přístupné jako vlastní sklep – jen čistší a modernější,“ uvádí Jan Bureš z online platformy YourBox.cz a dodává: „V Praze jsou boxy již na pěti místech: v Kobylisích, Malešicích, na Pankráci, na Chodově a na Černém Mostě.“
Samoobslužné sklady YourBox.cz
Obsah vznikl ve spolupráci se společností Yourbox.cz.