Duhový král van der Poel. Ovládl už tři disciplíny. Příští rok horská kola?
Tehdy předvedl další parádní výkon.
Že letos na šotolině nezávodil? Že proti němu stál zástup silných domácích soupeřů?
Kdepak, nikdo na něj neměl.
Devětadvacetiletý nizozemský všeuměl jel už od startu ostré tempo. „Chtěl jsem závod udělat co nejtěžší a dostat ostatní na limit,“ vysvětloval. „Věděl jsem, že ve velké skupině by to pro mě bylo dost těžké.“
Během stoupání trhal jednoho soka za druhým. Čtrnáct kilometrů před cílem ujel i tomu poslednímu, Belgičanovi Florianu Vermeerschovi.
Do cíle pak šlapal osamoceně. S více než minutovým náskokem! „Je super přidat v další disciplíně duhový dres. Jsem superšťastný,“ jásal.
Jde jen o další důkaz jeho výjimečnosti. Napříč cyklistickými disciplínami pro něj šlo už o osmý titul mistra světa. Šest jich má z cyklokrosu, jeden ze silnice a nyní další z gravelu. K tomu ještě v cyklokrosu dvakrát slavil mezi juniory.
A tím rozhodně nekončí.
Mathieu van der Poel z Alpecin-Deceuninck během závodu Kolem Lucemburska
V zimě prodloužil ve stáji Alpecin-Deceuninck smlouvu do roku 2028. Závodění miluje, miluje pocity vítězství.
„Pořád mě to baví,“ vykládal letošní vítěz Roubaix i Flander. „To je pro mě to nejdůležitější. Rád jedu na trénink s kamarády a týmovými kolegy, kolo si užívám. Jsem přesvědčený, že dokud to tak bude, tak budou přicházet i výsledky.“
Má nevyřízené účty
V sobotu se sice jede ještě poslední monument sezony Kolem Lombardie, van der Poel ho ale už bude sledovat jen z televize. Těší se, že mu začíná dovolená.
Po ní se zpravidla vrhá na cyklokros. Zda tomu bude tak i letos, zatím neví. „Možná, ale ještě se musíme rozhodnout. Nejdřív dovolená, pak se uvidí,“ zamyslel se.
Nicméně potvrdil, že se zase bude upínat na velké jarní klasiky a pak se dost možná vrhne na horská kola.
Na nich mu světový titul ještě chybí. V roce 2018 skončil v Lenzerheide třetí, o rok později se v Brně stal mistrem Evropy. Od té doby ale slavil jen při Světových pohárech, vrcholné akce mu nevyšly.
V Tokiu 2021 toužil po olympijském zlatu, jenže mu jízdu překazil velký pád. Rovněž kvůli nehodě už po třech minutách vyhasly jeho naděje na zlato loni na šampionátu v Glasgow.
Mathieu Van Der Poel na trati Světového poháru v Lenzerheide.
„Na horských kolech má nevyřízené účty. Myslím, že se brzy vrátí,“ tušil švýcarský bikerský král Nino Schurter během Světového poháru v Novém Městě na Moravě.
Nadcházející sezona k tomu skutečně vybízí. Silniční mistrovství poprvé zavítá na africký kontinent. Rwanda si pro jezdce připravila supernáročnou zkoušku o 267,5 kilometrech a 5475 výškových metrech. Na horských kolech se jede v Crans Montaně.
„Nevím, jestli má pro mě vůbec smysl do Afriky jet,“ zamyslel se van der Poel. „Nikdy jsem se netajil tím, že bych titul na horských kolech vážně moc chtěl. S ním je to trochu obtížnější, protože přednost v sezoně dostává samozřejmě silnice. Ale bylo by skvělé, kdybych si z něj udělal můj další velký cíl.“
V takových případech je na co se těšit.