Pogačar u snídaně tušil: Dneska to půjde! A pak vládl Tourmaletu. Je Tour rozhodnutá?
Podobné myšlenky musely napadat cyklisty i ve čtvrtek, když se na něj peloton během šesté etapy Tour znovu vydal. Jen místo organizátorů slova mířila na stáj UAE Emirates. A role zlého principála se zhostil Tadej Pogačar.
Sedmadvacetiletý Slovinec, který na Tour útočí už na pátý titul, si zatím nejtěžší zkoušku 113. ročníku naprosto podmanil.
„Určitě jedna z top pěti mých etap. Neuvěřitelné vítězství, jedno z nejsladších,“ vydechl spokojeně.
Po 43kilometrovém sólu, které zahájil právě na Tourmaletu, dorazil do cíle s náskokem 2:38 minuty na druhého Dána Jonase Vingegaarda. Na Belgičana Remca Evenepoela a mladičkého francouzského vyzyvatele Paula Seixase najel ještě o devatenáct sekund víc.
Na letošní Tour oslavil druhé dílčí vítězství, celkově se dostal na číslo třiadvacet a už jen dvanáct vavřínů mu chybí k britskému rekordmanovi Marku Cavendishovi.
Navíc se znovu oblékl do žlutého dresu. Nor Torstein Träen už během ikonického výšlapu nabral obří ztrátu, ve sjezdu ještě tvrdě upadl a do cíle dojížděl jen se sebezapřením. Ještě večer jeho tým oznámil, že kvůli otřesu mozku a zlomeným žebrům na Tour končí.
Tempu nejlepších nestačil ani Mathias Vacek, který dojel pětadvacátý s mankem 11:03 minuty a pohoršil si na celkové desáté místo.
„Ale na žlutý dres jsem nemyslel,“ zakroutil hlavou Pogačar. „Popravdě bych byl rád, kdyby ho Torstein ještě držel. Během etapy jsem nijak nekalkuloval, neřešil jsem žádné sekundy. Jen jsem dupal do cíle a říkal si: Co se stane, to se stane.“
Tadej Pogačar s týmovým kolegou Isaacem Del Toro na čele šesté etapy Tour de France.
Děly se skutečně velkolepé věci. „Pogačar rozpoutal bouři,“ psal francouzský deník L’Équipe. „Závod naprosto rozerval,“ přidal se list Cycling Weekly. „Letí pryč,“ dodávaly oficiální stránky Tour.
Rozhodl už v šesté etapě? Jede se už jen o druhé místo? I takové názory se začaly objevovat.
Jistě, klání se nachází teprve na začátku, peloton má před sebou ještě šest etap ve vysokých horách. Musí zdolat nejvyšší bod ročníku Galibier, vydupat pověstných 21 serpentin Alpe d’Huez a popasovat se s velkými vedry, v nichž se Slovinec dřív trápil. Pochopitelně se může stát i to, co by mu nikdo nepřál. Ostatně Träen, jenž si v zatáčce hloupě přeložil své přední kolo přes zadní týmového kolegy, je důkazem, že stačí jen setina nepozornosti a naděje jsou ty tam.
Ale pokud bychom se bavili jen o výkonnosti, pokořit slovinského fenoména se skutečně zdá nereálné.
V celkové klasifikaci vede už o 2:42 minuty před Vingegaardem, třetí je jeho mexický kolega Isaac Del Toro s mankem 3:27 minuty, za nímž o tři sekundy následuje Evenepoel. Šestý Seixas má odstup 3:55 minuty.
Na letošní Tour zatím Pogačar neukázal slabinu. V úvodní týmové časovce sice jeho tým nestačil na Vismu, ovšem cílový 3,7 kilometru dlouhý kopec vydupal o dvě sekundy rychleji než Dán.
Ve druhém dějství šikovně odvedl pozornost Vingegaarda a přenechal triumf Del Torovi.
Ve třetím dílu nepolapitelným nástupem v posledních stovkách metrů nikomu nedal šanci.
Následně si během dvou klidnějších dějství orazil.
A ve čtvrtek? Od prvních šlápnutí bylo jasné, co přijde. Jeho kolegové už během Col d’Aspin, úvodního z trojice těžkých stoupání, rozjeli takové tempo, že se peloton rozpadal na kusy. Na Tourmaletu ho ještě vystupňovali a v polovině kopce už s nimi zůstali jen ti nejlepší.
A když se pět kilometrů pod vrcholem chopil čelní pozice Del Toro, nestačil už ani Vingegaard a Pogačar suverénně mazal do cíle.
„Už když jsme jeli ze středeční etapy autobusem, tak byl tým pořádně namotivovaný,“ popisoval Slovinec. „Ráno jsem se pak vzbudil už v sedm a moje natěšenost ještě stoupla. Na snídani na tom byli ostatní stejně a já už tehdy věděl, že prožijeme vydařený den.“
Pro soupeře dost zdrcující den.