Klasiky miluju, jsou jednodenní šok, říká Pogačar. Strade ovládl. A co Roubaix?
Pogačar v sobotu ukázal další aspekt své výjimečnosti.
Jen co se vydrápal zpět na silnici, posunul si brýle, které mu spadly z očí, hned vzal ze země kolo a pokračoval dál.
Nebýt potrhaného dresu, vlastně byste na jeho projevu pád nepoznali.
„
Nezdálo se, že by ho nějak ovlivnil,“ vykládal Thomas Pidcock ze stáje Q36.5. „Přitom vypadal dost potlučeně, mě by určitě postihl víc.“
„
Jel jsem asi moc rychle,“ zamýšlel se Slovinec z týmu UAE. „Tohle místo znám moc dobře, jel jsem tu tak dvacetkrát, občas ale ztratíte pozornost a tohle se stane. Zprvu jsem nevěděl, jestli budu v pohodě. Taky jsem měl zničené kolo a později ho musel měnit.“
Načež se usmál: „Tom je mistr světa i olympijský vítěz na horských kolech, šampion v cyklokrosu. Byl jsem pod tlakem, abych mu ukázal své technické schopnosti… Ale nakonec jsem mu ukázal, že jsem vlastně dost mizerný. Biker ze mě nebude.“
Právě Pidcock, vítěz Strade z roku 2023, byl Pogačarovým největším soupeřem. Byl to dokonce on, kdo 70 kilometrů před páskou rozjel nástup, po němž se spolu s Slovincem a bývalým kolegou z Ineosu Connorem Swiftem odpoutali z hlavního pole.
Navíc Brit ukázal i smysl pro fair play. Po pádu hvězdného soka zvolnil a dal mu příležitost, ať se dotáhne zpět.
„
Jeli jsme pěkně rychle, tak jsem byl rád, že je v pohodě,“ líčil. „Na kolo sedl rychle, tak jsem na něj počkal. Je obrovský soupeř, mistr světa, respektuju ho. Nechtěl jsem takovýmto způsobem získat výhodu. Správná věc.“
Slovinec mu za gesto děkoval. Když ovšem závod začal vrcholit, pochopitelně ho nijak nešetřil.
Během stoupání Colle Pinzuto 18,5 kilometrů před cílem přidal. Pidcock se chvíli držel, ale po několika metrech poznal: Kdepak, to nepůjde, Pogačar je výkonnostně zkrátka někde jinde.
Slovinec Tadej Pogačar si jede pro třetí vítězství na klasice Strade Bianche
Ve zbývajících kilometrech už trojnásobný vítěz Tour de France nechyboval a suverénně si jel pro vítězství. Když vystřelil v cíli na náměstí v Sieně Piazza del Campo rukama do vzduchu, Brit byl pozadu skoro o minutu a půl.
„Nešlo o nejlepší způsob, jak vyhrát závod,“ vydechl Pogačar, který třetím vítězstvím vyrovnal rekord Švýcara Fabiana Cancellary. „Ale výhra je výhra. Doufejme, že zranění nebude vážnější. Snad ne. Na trati jsem si závod až do cíle užíval. Ale jak ze mě teď vyprchal adrenalin, bolí to pěkně.“
Roubaix nechám jako překvapení
Vážnější následky mu snad nepřeje nikdo.
Jen ať Pogačar na jaře baví dál!
Na rozdíl od největšího soka z Tour Jonase Vingegaarda, kterého by na jaře žádná klasika čekat neměla a do startu francouzského cyklistického svátku absolvuje čtyři etapové závody, Slovincův program nabízí pestřejší směsici.
Vícedenní závody má v programu dva. Vítězně už absolvoval Kolem spojených arabských emirátů a jet byl měl tradiční červnovou generálku na Tour Critérium du Dauphiné, kde by se měl letos poprvé potkat Vingegaardem.
V mezidobí ho čekají klasiky. V předběžném listu má mimo jiné i tři monumenty – Milán-San Remo, kde byl loni třetí a předloni čtvrtý, Kolem Flander, které předloni vyhrál, a Lutych-Bastogne-Lutych, kde slavil loni i v roce 2021 a předloni si zde zase zlomil zápěstí.
I takové už klasiky jsou. Pogačara ale ani pády neodradí.
Tadej Pogačar se raduje z vítězství Kolem Lombardie
„
Miluju klasiky. Jsou čistý adrenalin, jednodenní šok, který je tak odlišný od třítýdenního utrpení na Grand Tours,“ vyznal se v zimě pro deník L’Équipe. „Musíte být fyzicky i psychicky připraveni na boj kolem šesti hodin, často za špatného počasí, na silnicích, které se moc nemění a každý z pelotonu je zná. V ten jeden den zkrátka musíte být nejsilnější, nejpohotovější a nejšťastnější.“
Proto na ně míří, i když si uvědomuje, že pokud měl na jaře jiný program, na Tour by mohl dorazit v ještě lepší formě.
„Líbí se mi, když se o mě bude hovořit jako o klasikáři, který vyhrává závody Grand Tours. Ne jako čistě o jezdci na třítýdenní závody.“
Což se mu daří. Z pětice nejslavnějších klasik jsou už jen dvě, které nevyhrál. Rovinatější Milán-San Remo a kostkové Paříž-Roubaix.
Další pokus o triumf na San Remu už vyhlásil.
A Paříž-Roubaix? To je velkou záhadou.
Jde o jediný monument, na jehož startu se ještě neobjevil. Nicméně se netají, že ho obdivuje a jednou na něj zamíří. Jenže kdy?
Tadej Pogačar na trati závodu Kolem Lombardie
„
Nemůžu říct, jestli to bude letos, příští rok.. Šance je vždycky. Necháme to jako malé překvapení,“ říká tajemně.
Už měsíce se vedou spekulace, že by to mohlo být klidně už letos.
V únoru byl Slovinec spatřen, jak si projíždí kostkové sektory včetně vyhlášeného Arenbergu. Před pár dny italský deník Gazzetta dello Sport přišel s informací, že v jeho stáji UAE účast na Pekle severu neberou jen jako pouhou možnost, ale zcela vážně o ní uvažují.
Pogačar ovšem ještě před Strade fanoušky pořád napínal. „Pokud budu fit, možná Roubaix zkusím. Teď se ale soustředím na Strade a na San Remo. Pak uvidíme,“ řekl.
Ačkoliv první ze jmenovaných klání ho dost bolelo, forma, kterou zde ukázal, by při rozhodování mohla misky vah naklonit na stranu velké premiéry.