Srdíčko víc než prachy? Ubohé vyjádření, zní z Prostějova. Není pravda, že jsme dražší
„Oslavné chorály Prostějova mi zní v uších ještě teď,“ směje se hlavní kouč a sportovní šéf Prostějova Miroslav Čada, podle něhož měla délka oslav svůj důvod. Tím byl jasný cíl vedení klubu před startem sezony.
„Poprvé v historii jsme našli odvahu již před sezonou sdělit hráčkám, realizačnímu týmu i veřejnosti náš cíl získat titul. I proto byl na našich hráčkách v sezoně cítit tlak a někdy jistá neuvolněnost. Velkou výzvu holky zvládly, o to je letošní vítězství cennější,“ vysvětluje dlouhé oslavy předseda správní rady VK Prostějov Petr Chytil.
Podle šéfa stříbrné Olomouce Jiřího Zemánka rozhodly o titulu především finance, které měl k dispozici vítězný Prostějov. Vedení českých šampionek vnímá takové hodnocení vrcholu sezony nešťastné a nepřesné.
„Poměr cena – výkon byl ale úžasný. Holky ukázaly, že srdíčko je víc než prachy, které tady vidíme. Prachy jsou cítit, kór když v lednu posílíte takovým způsobem, kdy de facto jen lusknete prsty a je to,“ řekl předseda Olomouce pro iDNES.cz. „Šířka kádru hrála roli, ale vždy záleží na filozofii klubu,“ oponoval prostějovský trenér Čada.
V rozhovoru pro klubový web pak Zemánek dodal: „Dojeli jsme na úzký kádr, my se nemůžeme finančně rovnat kolosu Prostějova, ale myslím, že srdíčko, které tam celý tým včetně realizáku nechal, skoro vyrovnal šíři kádru Prostějova.“
Přišla tedy odpověď.
„Během oslav titulu nebylo vše pouze radostné a příjemné. Slova šéfa Olomouce pana Zemánka v médiích po skončení posledního utkání nás mrzí a nebyla sportovní ani gentlemanská. Jeho pejorativní vyjádření na naši adresu, že ‚Prachy jsou cítit,‘ jsou ubohá a realita je zcela jiná,“ reaguje prostějovský Chytil.
Předseda volejbalové Olomouce Jiří Zemánek
předseda správní rady VK Prostějov Petr Chytil.
„Nebo věta ‚Srdíčko je víc než prachy, které tady vidíme,‘ by měla logiku a opodstatnění, kdyby pan předseda například šéfoval hokejové Kometě, která udolala pardubického rivala s mnohonásobně větším rozpočtem. Máme velmi dobré informace o kontraktech hráček v české extralize a realita je taková, že základní sestava Olomouce byla dražší, než ta naše,“ porovnává Chytil.
Příkladem by mohla být i kapitána Olomouce Simona Bajusz, jež ještě loni vedla Prostějov. Jenže krajský rival ji minulé léto přeplatil. „Chtěla jsem zůstat v Prostějově, byla jsem tam spokojená, ale olomoucká nabídka se nedala odmítnout,“ řekla Bajusz iDNES.cz.
„Mrzí mě to i v tom kontextu, že my jsme se vždy vyjadřovali o olomouckém týmu a hráčkách pozitivně a s respektem pochvalně hodnotili jejich kvalitní výkony. Snad to byla jen dočasná frustrace pana Zemánka po prohře. Olomoucký soupeř má za sebou výbornou sezonu, uznáváme jejich kvality, ale extraligové zlato jsme vybojovali my. Náš dvanáctý titul byl o práci, profesionalitě, přístupu a nasazení,“ dodává šéf prostějovského volejbalu.
Když prohráváš v tiebreaku, nemyslíš na výplaty
Finálová série přinesla obrovskou bitvu. Ve dvou případech o vítězkách rozhodoval až závěrečný tiebreak. Svoji roli hrálo i štěstí, které i v průběhu sezony stálo na straně pozdějších mistryň.
„Třeba v tom, že Veronika Trnková skončila na začátku roku v Aténách. K tomu se nám podařilo získat Miu Wesleyovou a doplnit sestavu na pozici, která do té doby nebyla obsazená. My jsme šli štěstí naproti rychlým jednáním. Tyto dvě posily se vešly do našich finančních mantinelů a v klíčových zápasech sehrály důležité role,“ poznamenává trenér Čada.
„Obě hráčky ale nahradily ty, které odešly a měly být původně výraznými oporami v základní sestavě týmu na bloku a smečařském postu, takže finančně jsme nemuseli náš rozpočet vůbec navyšovat. Kdyby se tyto možnosti nenabídly, třeba by měl zlato někdo jiný,“ doplňuje Čada.
Zkušený volejbalový odborník slavil jako trenér sedmnáctý titul. Pod tím posledním byl podepsaný i jako generální manažer, který skládal vítěznou sestavu. „V době, kdy jsme hráli evropskou Ligu mistryň, jsme si díky rozpočtu mohli vybírat. Dnes již dlouhou dobu máme hranice, přes které nemůžeme jít,“ zdůrazňuje prostějovský trenér.
Prostějovský trenér Miroslav Čada.
Veronika Trnková z Prostějova blokuje v utkání s Olomoucí.
„Každý potenciální kontrakt rozebíráme ze všech stran. Někdy se domluvíme, jindy ne. Nemůžeme jít přes naše limity. Před sezonou jsme třeba jednali o novém kontraktu s naší tehdejší nahrávačkou. Její představy jsme nemohli splnit, tak odešla do Olomouce, kde požadovanou smlouvu dostala. Nebyla jediná, takových bylo více, a tak u našeho finálového soupeře hrály tři hráčky, které z Prostějova odešly,“ připomíná kouč a manažer v jedné osobě, podle něhož však stejně o titulu nerozhodovaly klubové rozpočty.
„Finance jsou vždy téma. Ale pak prohráváte v pátém setu 2:7 a v tu chvíli nikdo nemyslí na výplatu. Je to jen o vůli, odvaze a touze vyhrát. My jsme v té situaci byli ve třetím finále a podařilo se nám výsledek otočit. Tam jsme získali titul,“ cítí Čada.
Šternberk a Olomouc? „Nefér spolupráce“
Rivalita mezi hanáckými kluby zřejmě jen tak neskončí. Prostějovu se totiž taktéž nelíbí historická spolupráce Olomouce a Šternberka. „Považujeme to za vysoce nestandardní a svým způsobem nefér, že dva extraligové kluby si během soutěže dlouhá léta přelévají hráčky podle toho, jak se to oběma navenek působícím samostatným klubům právě hodí a vyhovuje. Buď v boji o medaile, či o záchranu,“ nezdá se Chytilovi.
„Neznáme v civilizovaném sportu zemi, že by v nejvyšší národní soutěži hrály dva týmy jednoho vedení, v podstatě áčko i béčko. Ve volejbalovém prostředí se to všeobecně ví. Pro nás je toto zvláštní propojení v přípravě, na tréninkové úrovni i ve výměnách hráček velmi podivné. Jejich neobvyklou symbiózu potvrzuje i letošní případ šternberského volejbalu a načerno hrající cizinky v ženském extraligovém družstvu, která působí současně i v olomouckých mládežnických týmech,“ argumentuje Chytil.
Šternberk v právě skončené sezoně do předposledního kola bojoval o postup do play off, nakonec ale kvůli kontumaci výsledků kvůli neoprávněným startům mladé ukrajinské smečařky Valerije Dovhošapkové musel do baráže. Pražské Lvice porazil jednoznačně 3:0 na zápasy a extraligu udržel.
Reakce olomouckého předsedy Zemánka: Promotérskému projektu bylo těžké vzdorovat
V souvislosti s vyjádřením prostějovského vedení ve článku, dala redakce iDNES.cz možnost reagovat také předsedovi volejbalové Olomouce Jiřímu Zemánkovi. Zde jsou jeho slova:
O ekonomické síle obou celků:
„Mrzí mě, že krásné finále, v němž oba týmy příkladně bojovaly o titul a náš úzký kádr s řadou zdravotních neduhů měl v jednu chvíli v Prostějově hodně blízko k překvapení, je nyní zbytečně znevažováno touto mediální přestřelkou. Já práci a výkon Prostějova absolutně respektuji, vždy jsem to dával najevo, zlato si vybojovali zaslouženě a také jsem jim k tomu pogratuloval. Na druhou stranu všichni ve volejbalovém hnutí víme, jak těžké bylo v poslední více než dekádě tomuto promotérskému projektu a jeho ekonomické síle vzdorovat.“
„Poznal to i náš bývalý trenér Jirka Teplý, který několikrát s omezenými prostředky vybudoval skvělý tým, ale stejně to na mezinárodní hvězdy v dresu tehdejšího Agelu nestačilo. Pan Chytil tvrdí, že naše letošní základní sestava byla ‚dražší‘ než ta jejich. Do tohoto srovnání bych se nerad pouštěl, ale jen připomenu, že ve chvíli, kdy jsme trochu senzačně vedli na přelomu roku ligu, tak Prostějov zareagoval bleskovým příchodem tří rozdílových hráček, které zcela zvrátily rozložení sil. Tyto možnosti my určitě nemáme a sezonu táhla prakticky sedmička skvěle připravených a mentálně nastavených holek, při vší úctě k naší skromné lavičce.“
„Znovu ale opakuji, zlato je zaslouženě tam, kde je, já k tomu soupeři blahopřeji, ale svého porovnání srdce a ekonomických možností se přesto s dovolením podržím.“
O spolupráci Šternberka a Olomouce:
„Není určitě tajemstvím, jak došlo před lety k tomu, že Šternberk postoupil do extraligy. Mimochodem to byl zatím poslední klub, který se mezi elitu dostal sportovní cestou, tedy na hřišti v prolínací soutěži. Já tehdy v tomto malém a skromném klubu působil jako manažer a trenér a velmi jsem se v té době sblížil s mým kamarádem a volejbalovým vzorem Jirkou Teplým coby vůdčí osobností tehdejšího SK UP Olomouc. Společně jsme vymysleli koncept dvou geograficky blízkých klubů, z nichž ten menší se skromnějšími cíli může profitovat z toho silnějšího ‚ohráváním‘ mladých a talentovaných hráček, které pak mohou přejít do Olomouce a bojovat o mety nejvyšší.“
„V tom je zas bonus pro toho většího. Když jsem se pak stal předsedou samostatného VK UP Olomouc, tak jsem samozřejmě ihned opustil všechny své funkce ve Šternberku, nicméně myšlenka úzké spolupráce zůstala a funguje dál. Výhody z toho má i celý český volejbal - připomenu pouze, že tímto systémem prošly třeba opory dnešní reprezentace Gába Orvošová a Ema Kneiflová.“
„To, že tato spolupráce funguje třeba i v tréninkovém procesu, není nic až tak neobvyklého, podobné příklady najdeme dokonce i v mužské extralize, kde to nikomu nepřijde divné. Tvrzení pana Chytila, že oba kluby mají jedno vedení, je velmi odvážné. Pokud bude chtít, rád jej s představiteli Sokola Šternberk osobně seznámím. A už vůbec nerozumím tomu, co má s tímto mediálním výpadem společného šternberská kauza ukrajinské hráčky.“