Jednu veslařsky vychovala brněnská Svratka, druhou hodonínská Morava. Síly ale spojily až v roce 2020 v Praze na Vltavě v klubovně tamního Olympu. „Když jsem já jezdila v dorostenkyních po závodech s Hodonínem, ona zřejmě odcházela studovat do Ameriky. Pak jsme se spojily na jednu sezonu do čtyřky bez kormidelníka, ale Radka zase odcestovala, takže žádná větší vazba také nevznikla. No a pak jsme se před čtyřmi lety daly dohromady až tady v Praze,“ popisuje Flamíková vznik soutěžního páru. 11. místo na mistrovství světa v Bělehradě zajistilo místenku na OH. 4. místo brala dvojice na jarním mistrovství Evropy v Szegedu. Ze strachu kolegyně z vody si Novotníková už nic nedělá. Vyhrožovat cvaknutím pro lepší motivaci prý stejně nemá cenu. „Vždyť já se taky nechci moc koupat. Kdekoliv trénujeme, tak je voda poměrně studená. Já ale Pájiny fobie nevnímám, to ona vždycky dramatizuje, že má fobii z vody. Když tedy občas přijdou vlny, strhne veslo do klína a loď se nakloní, ale to je tak všechno,“ prozrazuje o tři roky zkušenější členka posádky. „Já tím stejně nejvíc trpím, když jsem na lodi sama. Když jsem byla nemocná, tak jsem se pak musela rozjíždět sama na skifu a v Praze vždycky foukalo. Ještě jak se tu pořád opravují mosty, tak máme v řece neustále nějaká zúžení, a tím pádem to bylo ještě náročnější. Na větší lodi mi to tolik nevadí, tak snad to s Radkou zvládnu,“ dodává 25letá závodnice, která se může od února pyšnit i titulem mistryně světa ve veslování na trenažéru. V lodi Jihomoravanky hierarchii nemají. „Pája udává tempo, je takzvaný strok – ten, kdo dává povely. Já pak mám na noze kormidlo a hlídám směr. Jelikož ale každá máme jen jedno veslo, tak žádná kapitánkou být nemůže. Když se nedomluvíme, nefunguje to. Točíte se dokola, místo abyste jeli rovně,“ vysvětluje, v čem spatřuje hlavní kouzlo své disciplíny. Netřeba být namakaná kobyla To podle ní tkví v souhře a technice. „Na dvojce když zvládnete techniku, tak není potřeba být namakaná kobyla, co to tam buší silou. Naopak často předjíždíte fyzicky silnější posádky. Jakmile cítíte, co ten druhý a s ním celá loď dělá, tak šetříte obrovskou porci energie, než když se to bezhlavě sází pažemi,“ říká Novotníková. „Všeobecné mínění o veslování je, že je to čistě o síle. Ta vám pomůže na trenažéru v posilovně, ale na vodě, když se zatnete, drtíte to silou, tak se pochopitelně rychle unavíte, přijde kyselina mléčná a sežerete sami sebe zevnitř. Když se ale uvolníte, tak ta loď krásně plyne po vodě,“ dodává. Přijdou ale momenty, kdy to začne v lodi skřípat. Na tyto situace prý dochází jen zřídka a šermem s vesly v rukou to zatím neskončilo. „Když jedna z nás něco vyvede, tak si to řekneme, ale nevyčítáme si to. Teď na mistrovství Evropy jsme dostaly nové dresy. Měly hrozně krátké nohavice, takže se mi to postupně shrnulo, zařízlo do třísel a v půlce trati mi tak odešly nohy. Já prostě nemohla. Dojely jsme to, jak jsme mohly, a já hned Radce přiznávala, že jsem prostě nemohla. A hlavu mi za to neutrhla. Ani já jí nikdy nemám nutkání něco vyčítat. Je to společná práce, takže když se tam něco stane, tak za to do jisté míry můžeme obě… pokud za to tedy nemůže dres,“ líčí Flamíková s poznámkou, že olympijské dresy budou v pořádku. Veslařky Radka Novotníková a Pavlína Flamíková na ME. Občasné sváry se snaží tlumit i Novotníková. „Veslování vás vychová v tom, že jakmile nemáte skif, tak vždy budete v nějakém týmu. No a na dvojce jste buď nejrychlejší, nebo nejpomalejší člen lodi, jak ráda říkám. Takže dobře víte, že občas platí to první, a někdy to druhé. Někdy se pohádáme, to jo. Nikdy se však neviníme,“ doplňuje parťačku. „Pája se navíc moc hádat nechce. Já jsem ale ráda, že se tím tak nějak vyčistí vzduch, protože na vodě pak emoce převládnou. Jste unavení, nejde vám to, nejede se dobře, a pak, když si to řeknete, uleví se a uvědomíte si, že máte stejný cíl. Že by jedna vzala veslo a zahodila ho, to se nám nestalo,“ dodává. Taktika? Na to není prostor Na pařížském kolbišti vedle řeky Marny zažijí obě olympijskou premiéru. Cíle si tak raději kladou realistické. „Nejde to říct takhle před závodem. Já bych se strašně ráda dostala do finále A. Mezi nejlepších šest. To je asi ta hranice. Jenže jak nám bude ráno před závodem, to teď vážně říct nedovedu. Až tehdy uvidíme počasí, budeme vědět, proti komu a v jaké dráze jedeme, odkud fouká. Hlavně musíme zajet tak, abychom si mohly říct, že jsme udělaly maximum. V cílovém prostoru, když budu cítit, že jsem prodala vše, na co jsem prakticky celý život dřela, tak budu spokojená,“ rozvažuje Flamíková. Shodu mají v posádce i na taktickém plánu. „Nejsme v pozici, že bychom mohly taktizovat. Jasně, disciplíny s více posádkami možná mohou. Ti nejlepší skifaři třeba asi nejedou plné tempo v rozjížďkách. U nás si ale užívat sluníčko a ve finále si to pak třeba pohlídat nejde. Nás je jen 13, my jsme kvalifikované jako jedenácté, takže realita je jasná. Nemůžeme polevit,“ odkrývá karty Novotníková. „Hlavní cíl je jet aspoň tři jízdy, a pak se uvidí. Snad je zvládneme, i kdyby to měly být čtyři, tedy rozjezd, opravky, semifinále a finále. Průšvih by byl, kdybychom jely jen dvě. To znamená být poslední,“ dodává tmavovláska. Pro maximální připravenost vyrazila dvojice na finální soustředění do švýcarských Alp, aby ještě na poslední chvíli nabrala tolik cenné červené krvinky. Veslařky Radka Novotníková a Pavlína Flamíková na ME „Také se nám pak lépe dýchá, když se vrátíme zpátky dolů, ale je to hlavně kvůli těm krvinkám. Snažíme se po celý rok vracet někam do hor alespoň jednou za tři měsíce, aby se počet červených krvinek získaný ve vyšší nadmořské výšce neztratil. Naši trenéři společně s biochemičkou to mají určitě dobře spočítané. Bez těchto specialistů už to v našem sportu takřka nejde,“ přibližuje Flamíková. Po svých závodech se pak dvojice chce vypravit na další sportoviště. „Jedeme tam kvůli svému nejlepšímu výkonu. Regenerace hraje mezi závody zásadní roli, takže asi nebude vhodné motat se po Paříži a sportovištích při našich závodech. Když zbude čas, ráda se půjdu podívat, protože to je zážitek možná jednou za život. Ale ani nevím, co kdy je v dosahu,“ říká Novotníková. „Prvního srpna se běží triatlon, hrozně ráda bych viděla plaveckou část! Pak se podívám podle lokality. Mám ráda plavání, atletiku, judo a bojové sporty. Kdybych tak stihla judo a Lukáše Krpálka! “ odpovídá jí pohotově parťačka.