Synkův život po kariéře: Občas zamáčknu slzu, ale svoje mám už odsportované
„Dobrá, tohle jsem porušil,“ usměje se dnes dvaačtyřicetiletý trojnásobný olympijský medailista a pětinásobný mistr světa. „Seděl jsem v něm loni. Asi třikrát. A letos jsem byl na vodě taky, jen teda ne ve skifu. Chtěl bych začít víc, abych přidal pohyb. Jít si občas zaveslovat a hlavně zařadit kolo... To miluju.“
O cyklistice hovoří, že ho bavila už od mládí. Líčí, jak ho mrzelo, když mu rodiče nekoupili BMX, po kterém tolik toužil. Jak ho využíval při trénincích a v rámci Kola pro život si na amatérské úrovni občas zazávodil.
Na začátku dubna jako ambasador otevíral v obchodě Harfasport cyklistickou sezonu a v rámci velkého test centra zkoušel nová kola značky Superior nebo nasával zajímavosti o bikefittingu (nastavení posedu na kole), na který se tu rovněž specializují.
„Jak jsem ukončil kariéru, tak jsem toho na kole teda pravda moc neodjezdil. Teď pokukuju po novém,“ povídá Synek.
Horské kolo, nebo silniční?
Silničku vůbec. Když vidím provoz, tak, nechci říct, že se bojím, ale nepřišla by mi asi moc zábavná. Horské kolo vezmu do lesa, projedu se s dětmi. Říkal jsem si, že začnu dojíždět do práce. Mám to na loděnici na Duklu nějakých 35 kilometrů. Jde o pěknou cestu, bez aut a po cyklostezkách.
Ondřej Synek během zahájení cyklistické sezony prodejny Harfasport.
Počítáte si, kolik toho najedete?
Ne ne, vůbec. Svoje už mám odsportované a teď je pro mě pohyb čistě jen o potěšení. Jezdím vyloženě rekreačně a na pohodu. Když je někde hezká hospůdka, něco si dám a nemusím nic řešit. Předtím jsem všechno dělal naplno. Kolo naplno. Když jsem byl běhat, jedině naplno. Lyže naplno.
Tohle vás opustilo.
Jo jo. Kolo je dobrý pohyb. Vytrvalost a setrvačnost ve mně pořád je. Síla mi teda odešla hned. Teď ještě potřebuju trochu zhubnout. Ale daří se, býval jsem větší (
smích
). Nějak se potřebuju rozhýbat, abych dětem stačil, až budu starší.
Spousta sportovců po kariéře říká, jak se těšili, že budou mít hodně volného času, ale že ho nakonec mají snad ještě míň. Co vy?
Myslím, že to mám relativně dobře nastavené. Těší mě, že jsem u sportu zůstal. A mám i prostor se hýbat sám.
V současnosti vedete jako šéftrenér veslařskou sekci na Dukle.
Baví mě to. Jsem spíš manažer, který zajišťuje, aby závodníci a jejich trenéři mohli odjet na soustředění, mohli tam na vodu a měli všechno potřebné. Taky řeším nákupy materiálu, výběrová řízení… Občas vlastně vypomáhám i jako trenér, když je kouč třeba nemocný. Práce je to zkrátka různorodá.
Zvládl byste sedět celý den v kanceláři?
Tím, že jsem odkojený sportem, tak by to bylo hodně těžké. Zařizování mám dost, minimálně půl dne v ní stejně strávím, ale ven na vzduch potřebuju.
Uvědomoval jste si jako vrcholový závodník, kolik práce, která není možná na první pohled tak vidět, za sportem vězí?
Já jsem byl vždycky celkem bezproblémová jednotka. Neměl jsem žádné přehnané požadavky a nepotřeboval žádný super servis. Ale začal jsem to vnímat od poloviny kariéry. V roce 2013 jsem dostal nabídku, že až skončím, jestli bych tuhle sekci nechtěl vést. Jen to obnášelo, že jsem musel při vrcholovém sportu vystudovat vysokou školu, složit jazykové zkoušky druhého stupně a pak absolvovat různé vojenské kurzy. Takže jsem povědomí, kolik toho všeho je, měl.
Jste v kontaktu s bývalými soupeři Novozélanďanem Mahém Drysdalem, Norem Olafem Tuftem, Slovincem Iztokem Čopem a dalšími?
S Mahém jsme se viděli naposledy při mojí rozlučce. Teď se dal na velkou politickou dráhu, je starostou města Tauranga, které má asi 150 tisíc obyvatel. Pořád říká, jak je strašně „busy“ (zaneprázdněný).
Co další?
Olaf odmalinka vyrůstal na farmě, teď se do ní pustil naplno a dělá na ní různé akce. Ale u veslování taky zůstal a viděli jsme se v zimě v Livignu, kde byl na soustředění. Dokonce jsme si spolu zalyžovali. Taky se vídám na závodech s Iztokem, který je prodejce lodí. Jinak si spíš napíšeme ve skupině, kterou máme od mojí rozlučky.
Hodně vzpomínáte?
Vzpomínám a občas zamáčknu slzu. Samozřejmě člověk pětadvacet let a všechny silné okamžiky kariéry z hlavy jen tak nevymaže. Pak si ale představím, jaká veslování byla dřina a jakou bolest při závodě člověk zažívá. Myšlenky, že bych ho chtěl ještě zkusit, mě rychle přejdou.
Ondřej Synek během zahájení cyklistické sezony prodejny Harfasport.
Už jste si někde vystavil medaile?
Ještě ne. Mám je pořád ve skříni v krabici od bot. Ale chtěl bych a je mi líto, že moc vidět nejsou. Tak jsme se domlouvali, že bych je umístil někde u nás v Brandýse, ať někomu třeba poslouží jako motivace.
Jak se vůbec nyní díváte na závody? Dokážete si je užít jako fanoušek?
Třeba na olympiádě v Paříži jsem byl jako spolukomentátor České televize, takže jsem je sledoval jako expert. Ani jiné závody si moc jako fanoušek užít nedokážu. Jak jsem říkal, těch dvacet pět let vypustit nejde a pořád si pamatuju, co sportovci prožívají.
Co si při sledování říkáte?
Vidím: Teď jsou v polovině trati, teď to začne! Taky dobře dokážu podle projevů odhadnout, jak závod dopadne a předpovídám, kdo se posune dopředu. Věřím, že naši kluci a holky jdou celkem nahoru a máme naděje. Doufám, že v budoucnu budeme vozit lepší výsledky a lidé se budou moci koukat i na ně.