Oblast Jang-šuo na jihu Číny byla dlouhá léta vyhledávaným cílem především amerických a evropských horolezců. V poslední době ale k tamním vápencovým stěnám stále častěji přijíždějí také kancelářští pracovníci z velkých čínských měst, kteří hledají únik od každodenního stresu. Jde o ukázku toho, jak obliba sportu obecně v Číně silně roste. Týká se to i osmadvacetileté auditorky Čchen Süe z Čchung-čchingu, která na sport momentálně nedá dopustit. „Potřebovala jsem pohyb a venkovní aktivity, abych se vyrovnala s vysokým pracovním nasazením,“ uvedla pro The Wall Street Journal . Rostoucí zájem o sport je patrný i jinde. Dokládá to třeba také počet účastníků maratonů, který se v Číně od roku 2017 zdvojnásobil a překročil hranici jednoho milionu. Podle čínské atletické asociace se navíc postupně zlepšují také výsledné časy běžců. Ještě rychleji roste obliba Hyroxu, tedy závodu kombinujícího běh se silovými disciplínami. Zatímco před rokem se ho v Číně účastnilo zhruba 7 300 lidí, za poslední rok už počet závodníků dosáhl 55 tisíc. V zemi se prosazují i méně tradiční raketové sporty. Město Che-pi ve střední Číně například vybudovalo přibližně 1 600 kurtů na pickleball a podle čínské státní televize se tomuto sportu věnuje kolem 300 tisíc místních obyvatel. Postupně se šíří také padel. Zdraví je nové bohatství Sportovní vlna přitom zasahuje i lidi, kteří pravidelně necvičí. Turistické boty nebo funkční bundy se staly součástí městské módy a symbolem životního stylu čínské střední třídy. „Zdraví je v Číně tak trochu novým bohatstvím,“ řekla pro The Wall Street Journal Rebecca Cai ze švýcarské společnosti On, která vyrábí běžeckou obuv. Ve firmě má na starosti asijsko-pacifický region. Sportovní móda patří k několika málo částem čínského trhu, kterým se daří navzdory pomalejšímu růstu ekonomiky a opatrnějším útratám domácností. Zatímco zahraniční automobilky a luxusní značky svádějí stále tvrdší boj s domácí konkurencí, výrobcům sportovního oblečení a obuvi, jako jsou Lululemon, Hoka nebo Adidas, prodeje rostou. Za sportovním rozmachem podle části čínských spotřebitelů stojí i změna životních priorit po pandemii. „Po pandemii se všechno změnilo. Lidé začali přemýšlet o tom, co skutečně chtějí,“ uvedla Sü Lin, majitelka jógového studia v Šanghaji. „Každý chce žít lépe. Už nejde jen o peníze, peníze, peníze a práci, práci, práci,“ dodala. Mezi aktivní sportovce momentálně patří také čtyřiatřicetiletá Kerry Pan ze Šanghaje. Ta pro The Wall Street Journal přiznala, že si jinak své výdaje pečlivě hlídá. U sportu ale šetřit nechce. Koupila si běžecké boty značek On a Brooks a za lekce ve fitness centru, které je napojené na závody Hyrox, utratí každý měsíc až 300 dolarů (asi 6 300 korun). Nike v Číně strádá Ze sportovní vlny netěží jen zahraniční firmy, ale také domácí čínské značky. Maia Active, kterou vlastní sportovní skupina Anta, rychle rozšiřuje svou nabídku a láká na levnější oblečení přizpůsobené asijským postavám. Značka Li-Ning se mezitím zařadil mezi největší čínské výrobce sportovní obuvi a jeho boty nosí také řada předních maratonců. Daří se i společnosti Xtep, která nabízí levnější i prémiové běžecké modely a zároveň v Číně provozuje značku Saucony. Hůře se naopak vede společnosti Nike. Americká značka patřila v Číně od devadesátých let k nejsilnějším hráčům, postupně ale ztrácí zákazníky ve prospěch domácích konkurentů, kteří působí svěžeji a lépe reagují na místní trendy. Tržby Nike v Číně a na Tchaj-wanu za poslední finanční rok klesly o 29 procent ve srovnání s vrcholem před pěti lety, uzavírá The Wall Street Journal.