„Známe se díky jednomu fyzioterapeutovi a od té doby se podporujeme,“ vysvětlila 25letá překážkářka pro iDNES.cz chvíli poté, co Bejlek ve čtvrtek smetla Marii Timofejevovou z Uzbekistánu dvakrát 6:1 a na Štvanici postoupila do čtvrtfinále. „Máme se rády a vždycky, když můžeme, tak se vidíme. Sára je samozřejmě velká cestovatelka, je pořád někde po světě, takže se potkáváme poměrně málo. Ale když už je v Praze, tak se zase scházíme třeba každý den, takže to je velmi intenzivní.“ Jíchová momentálně řeší vleklé zdravotní problémy. Naposledy závodila loni v březnu na halovém mistrovství Evropy, poté ji zastavil přetržený zkřížený vaz v koleni a nyní ji trápí zadní stehenní sval. Takže nevyběhne ani v letošní sezoně. „Je to smutné,“ přiznává. Jak náročné období zvládáte? Teď o atletice nechci moc slyšet ani ji vidět, snažím se na ni myslet co nejmíň. Mám nějaké tři týdny volno, sval se mi hojí a přemýšlíme, co budeme dělat dál, jakou zvolit taktiku jak trenérskou, tak i rehabilitační, aby se ty věci už neopakovaly. Chce to čas. Alespoň si ale užívám neatletický život. Tenis si někdy zahrajete? Mám ráda hlavně Sáru jako člověka, takže na turnaj chodím spíš kvůli ní. Tenis se mi líbí, ale nějak speciálně ho nesleduju. Samozřejmě finále Wimbledonu si pustím, ještě když v něm teď hrály dvě Češky. Atletka Nikoleta Jíchová... ... a její tenisová kamarádka Sára Bejlek Jak se vám líbí Sářin styl? Ona je taková drobnější, hodně toho naběhá a předvádí dlouhé a atraktivní výměny. Zbožňuju její bojovnost. Takováhle je i její osobnost a za to ji mám strašně ráda. Baví mě ji sledovat. Taky je strašně energetická. A teď mě i podporuje, když bojuju se zdravím. Říká mi pozitivní věci. Sama si se zraněními užila spoustu starostí. Právě. A ťukám na všechno, když jí teď zdraví drží a má formu, aby to tak bylo i dál. Co mají atletika a tenis podle vás společného a co naopak tyto dva sporty rozděluje? Když jsem Sáru viděla poprvé naživo, tak jsem byla úplně v šoku z toho, do jakých pozic se při zápase dostává. A hned se z nich zvedne, prostě je v uvozovkách gumová. Kdybych já zkusila zahrát nějaký nízký balon, tak by mi podle mě křuply tak tři věci v těle. Je pro mě velká motivace, když vidím, jak člověk umí být pevný. Já jen běhám rovně, občas přes nějakou překážku, ale když vidím, co zvládne Sára, tak si říkám, že to prostě musím dát. Taky máte odlišnou dobu výkonu, Sára hrála v prvním kole Prague Open skoro tři hodiny, vy běžíte kolem minuty. Ano, to je samozřejmě velký rozdíl. I co se týče rozcvičování, že Sára se rozcvičuje chvilku před zápasem, kdežto já hodinu a půl a pak mám tu jednu důležitou minutu. Sára má taky dlouhé čekání na zápasy, chvilku to vypadá, že hraje v jednu, ale nakonec začíná až ve čtyři... Já to mám celkem jasné, to fakt musí padat trakaře, aby se mi start posunul. Budete kamarádce na Štvanici fandit i nadále? Určitě. Dokud bude hrát, budu tady každý den!