V pátek dvacátého února byl v hlavním městě autonomního společenství Katalánsko vztyčen nejvyšší bod svatyně Sagrada Família. Instalací dolní části kříže na největší z osmnácti věží chrámu, věži Ježíše Krista, dosáhlo Gaudího opus magnum konečné výše a Sagrada Família se stala nejvyšším kostelem na světě. Věž byla oficiálně otevřena desátého června, tedy v den stého výročí úmrtí vizionáře Antoniho Gaudího, který zanechal v Barceloně i řadu dalších staveb v opulentním stylu katalánského modernismu. Hned šest z nich je součástí světového dědictví lidstva. Chrám „ve výstavbě“ Chrám smíření zasvěcený Svaté rodině, jak zní český překlad celého názvu baziliky Sagrada Família, byl zprvu skromným farním kostelíkem, jistěže jen do doby, než stavbu roku 1883 převzal ambiciózní mladý architekt Antoni Gaudí. Byl to osudový okamžik, neboť konstruování této křesťanské svatyně financované výhradně z darů a příspěvků věřících zasvětil celý život. Od roku 1914 už Gaudí pracoval pouze na Sagradě Famílii, na jejímž staveništi i bydlel a obětoval jí vše, dokonce vlastní život. Když se 7. června 1926 cestou z bohoslužby v zamyšlení zahleděl na rozestavěný chrám, srazila ho tramvaj a o tři dny později v nemocnici Hospital de la Santa Creu ve čtvrti El Raval zemřel. Nikým nepoznán, protože v té době už byl tak pohlcen svým dílem, že o sebe přestal pečovat, a lékaři ho považovali za žebráka. Po jeho smrti se dostavbě kostela věnovala řada dalších architektů, ale vzhledem k tomu, že Gaudího plány byly za španělské občanské války ztraceny, můžeme si jen představovat, jak měla Sagrada Família ve finále vypadat. Ani 143 let od zahájení stavby není podoba kostela definitivní. Podle nadace, která výstavbu řídí, se tu bude pracovat ještě minimálně deset let. Co (ne)víte o Gaudím Narodil se v roce 1852 ve městě Reus v Katalánsku. Měl čtyři starší sourozence, jeho otec byl kovotepcem. Od dětství vynikal v geometrii a silně se zajímal o faunu a flóru. V Barceloně vystudoval přírodní vědy a teprve poté architekturu. Po prodělané plicní infekci trpěl revmatoidní artritidou, byl pohybově značně omezen a po Barceloně prý proto jezdil na oslovi. Ze zdravotních důvodů se rovněž stal vegetariánem. Své stavby věnoval Katalánsku a jako hrdý Katalánec odmítal mluvit španělsky, a to i při setkání se španělským králem. Byl hluboce věřící a žil v silné askezi. Neměl děti a nikdy se neoženil. Poté, co ho po třicítce odmítla jistá „Pepeta“, jediná žena, do které se kdy zamiloval, se zcela odevzdal víře a přijal přísný celibát. Pak pro mecenáše Antoni Gaudí, v jehož stylu se mísila inspirace gotickou architekturou a maurskými památkami, fascinace přírodními tvary i umělcova jedinečná imaginace, by možná nepostavil nic, pokud by se v mládí neseznámil s průmyslníkem, který se jmenoval Eusebi Güell. Bohatý muž, městský radní a poslanec povýšený králem do šlechtického stavu se stal Gaudího klíčovým mecenášem. Aktuální číslo Předplatné můžete objednávat zde V roce 1900 společně zahořeli pro velkolepý projekt zahradního města na svažitém pozemku nad Barcelonou, kde chtěli vystavět na šest desítek vil obklopených bujnou vegetací. Jejich plán nevyšel, na dosud nepostavené domy se nenašli kupci, a tak tu vznikly jen vily dvě, pro Gaudího a Güella, a samotný park zůstal nedokončen. I to, co nakonec realizováno bylo, je ale jednou z největších barcelonských atrakcí. Promenády lemované sloupy ve tvaru vzrostlých stromů, zvlněné tvary schodišť a teras, „šmoulí“ domečky u vstupu do parku nebo pestrobarevné mozaiky, jež Gaudí skládal z úlomků glazované keramiky a střepů skla, to vše láká do parku miliony návštěvníků ročně. O poznání méně lidí směřuje k další Gaudího realizaci nesoucí jméno jeho donátora, Palau Güell v sousedství slavné třídy La Rambla. Palác rodiny Güellů patří k raným Gaudího dílům, ale nese všechny prvky jeho pozdějších staveb. Kouzelná je zvlášť střecha paláce s komíny nejroztodivnějších tvarů, z nichž každý je osobitým sochařským dílem. Vily z kamene i kostí Vůbec první nabídku na kompletní návrh domu obdržel Gaudí od továrníka Manuela Vicense, pro kterého v osmdesátých letech devatenáctého století postavil ve čtvrti Gràcia extravagantní dům Casa Vicens. Stavba z kamene, červených cihel a barevných keramických obkladů patří mezi trojici Gaudího barcelonských vil zapsaných na seznam UNESCO. Daleko známější jsou však další dvě. Budovu Casa Battló na bulváru Passeig de Gràcia původně navrhl Gaudího profesor architektury, jeho žák ale konvenční dům v letech 1904 až 1906 přestavěl k nepoznání. Fascinující je především vlnící se fasáda pokrytá barevnými mozaikami, s balkony připomínajícími kusy lidských lebek a okny, jejichž plochu rozdělují sloupy tvaru holenních kostí. Jen pár minut chůze dělí vilu Casa Battló od ještě ikoničtějšího bytového domu Casa Milà, který Gaudí navrhoval už jako renomovaný architekt a naplno při tom popustil uzdu své nezměrné fantazii. Při budování rezidence pro vlivného aristokrata a jeho vyvolenou se zcela vyhnul přímým liniím, fasáda budí dojem, že ji utvářely vlny moře nebo větrná eroze, střecha je plná prohlubní a komínů vyhlížejících jako shluky rytířů v brnění nebo kornouty točené zmrzliny. Casa Milà, místními zvaná La Pedrera (“kamenolom“), je patrně poslední Gaudího světskou stavbou a jedním z jeho tvůrčích vrcholů. Po jejím dokončení se už soustředil jen na své životní dílo, svatyni Sagrada Família, jíž své celoživotní úsilí korunoval. A to zcela v duchu architektonického hesla, kterým se řídil. Znělo jednoduše: „Přímka patří člověku, křivka Bohu!“ A jeho dílo je vpravdě božské. Může se hodit Do Barcelony se dostanete z Česka přímým letem asi za dvě a půl hodiny. Při příležitosti jmenování Světovým hlavním městem architektury pro rok 2026 se v Barceloně uskuteční řada výstav, přednášek, tematických prohlídek, v Gaudího stavbách proběhnou speciální programy a světelné instalace, město vydá nové architektonické mapy a aplikace, Sagrada Família otevře nové vyhlídky. Pro všechny Gaudího stavby v centrální Barceloně platí, že jejich návštěvu je třeba objednávat předem na internetu, a to na konkrétní den i čas. Pokud se za Gaudím vydáte „na blind“, čekají vás obrovské fronty u pokladen. Barcelona nabízí návštěvníkům množství turistických karet se slevami, volnými vstupy či bezplatným využitím městské hromadné dopravy. Za zvážení stojí zvláště hlavní turistická karta Barcelona Card na tři až pět dní. Článek vznikl pro časopis Chvilka pro tebe .