Konec trestu za výpověď z práce z vlastní vůle. Rozhýbe to trh?
Ještě do konce roku 2025 systém lidi, kteří odešli z práce z vlastní vůle, výrazně znevýhodňoval. Nárok na podporu v nezaměstnanosti sice měli, ale jen ve snížené výši. „Typicky činila pouhých asi 45 procent z průměrného měsíčního čistého výdělku po celou dobu čerpání. Naproti tomu ten, komu ukončil pracovní poměr zaměstnavatel, například pro nadbytečnost či při organizační změně, dostával podporu v prvních měsících vyšší – například 65 procent a poté 50 procent a 45 procent,“ říká Anna Kevorkyan, CEO pracovního portálu JenPráce.cz.
Taková praxe byla demotivující pro ty, kdo chtěli změnit zaměstnání či se rekvalifikovat. Rozdíl v celkové částce byl totiž opravdu citelný. Například zaměstnanec s čistou mzdou 32 tisíc korun mohl při dobrovolné výpovědi získat za celou podpůrčí dobu zhruba 72 tisíc korun. Od letoška už by to ale bylo přibližně 96 tisíc. A to díky novým pravidlům.
Nově je podpora stejná pro všechny
Od roku 2026 se rozdíly smazaly – výše podpory už nezávisí na tom, zda člověk odešel sám, nebo byl propuštěn. „Nová úprava přináší zásadní změnu. V současné době má každý nárok na stejnou podporu bez ohledu na to, zda ukončil poměr dobrovolně nebo byl ukončen zaměstnavatelem,“ potvrzuje Jana Jáčová, ředitelka UOL Účetnictví a dodává: „K tomu navíc dochází i zvýšení procentuální sazby podpory v počátečních měsících čerpání.“
V prvních dvou měsících nezaměstnanosti (u lidí vyššího věku po dobu tří měsíců) tak podpora nově dosahuje až 80 procent předchozího čistého výdělku. Ještě loni přitom lidé, kteří odešli z vlastní vůle, dostávali jen 45 procent. Změna tak znamená výrazný nárůst příjmů hned na začátku nezaměstnanosti. U průměrné mzdy jde zhruba o 13 tisíc korun měsíčně navíc. Zvyšuje se i maximální podpora, která může v roce 2026 dosáhnout až 38 537 korun.
Úpravy se dotýkají i dalších skupin, například lidí nad 52 let, kteří budou mít nejen vyšší (první tři měsíce 80 procent předchozího čistého výdělku), ale i delší podporu. Od 52 let mají nárok až na 8 měsíců a od 57 let až na 11 měsíců podpory. Osoby bez předchozích příjmů, typicky matky po rodičovské, si podle nové úpravy mohou polepšit z méně než 7 tisíc korun až zhruba na 19 tisíc korun měsíčně v prvních měsících.
Lidé zůstávali v práci ze strachu
Jedním z hlavních cílů této legislativní novinky je odstranit bariéru, která část lidí držela v nevyhovujících zaměstnáních. Nešlo přitom jen o finance, ale i o psychologii. Obava z výpadku příjmu často vedla k odkládání odchodu, i když už byli zaměstnanci rozhodnutí, že chtějí změnu.
Praxe podle dat z pracovních portálů potvrzuje, že tento efekt byl reálný, i když ne ve všech případech rozhodující. „Ano, s tím se setkáváme. Nejde vždy jde o hlavní důvod, ale pro část zaměstnanců to je důležitá psychologická i finanční brzda. Typicky šlo o lidi, kteří byli v práci dlouhodobě nespokojení, ale neměli ještě podepsanou novou smlouvu a báli se výpadku příjmu. Nejistota kolem nižší podpory při dobrovolném odchodu jejich rozhodování prodlužovala,“ říká Michal Španěl, manažer a datový analytik pracovního portálu JenPráce.cz.
Český trh práce je extrémně zamrzlý
Podle personalistů ale problém sahá mnohem hlouběji než jen k nastavení podpory. Český pracovní trh je dlouhodobě málo pohyblivý – lidé práci mění opatrně, firmy si zaměstnance drží a volná místa se nedaří obsazovat.
„Toto opatření jsme podporovali, protože se domníváme, že český trh práce je extrémně zamrzlý. Lidé se skutečně bojí měnit práci, i když jsou nespokojení, firmy nepropouštějí, i když mají problémy a v důsledku toho se trh nehýbe a ekonomika se neposouvá tak, jak by mohla,“ vysvětluje Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup a prezidentka Asociace personalistů ČR.
Také ona ale zároveň upozorňuje, že samotná změna podpory situaci nevyřeší. Roli hraje i firemní kultura, kvalita managementu nebo flexibilita práce, tedy faktory, které mají na rozhodování lidí často větší vliv než samotná dávka.
Odborníci očekávají, že změna pracovní trh rozhýbe, ovšem spíš postupně než skokově. Nejde totiž o impuls, který by spustil vlnu odchodů, ale o odstranění jedné z překážek. Zjednodušeně řečeno: lidem se snižuje „cena“ období mezi dvěma zaměstnáními. To může pomoct hlavně těm, kteří změnu odkládali kvůli finanční nejistotě. „Krátkodobě bude efekt spíše psychologický než statistický, ale právě ten je v ekonomice často rozhodující,“ říká Rezlerová.
Kdo si najde práci rychle a kdy to trvá déle
Obavy z dlouhé nezaměstnanosti podle personalistů často neodpovídají realitě. Ve většině případů jde spíš o krátké přechodné období mezi dvěma zaměstnáními.
„Většina lidí dnes hledá práci spíše týdny než měsíce, což odpovídá realitě trhu, kde firmy dlouhodobě narážejí na nedostatek kandidátů a více než 60 procent z nich má problém obsadit volné pozice,“ říká Rezlerová. Nejde tedy o typický scénář nezaměstnanosti v pravém slova smyslu.
Zkušenosti z trhu ale zároveň ukazují velké rozdíly mezi obory. „U kandidátů v administrativě, obchodě, logistice, výrobě nebo IT to často bývá otázka několika týdnů až zhruba dvou až tří měsíců. Naopak u úzce specializovaných pozic, v regionech s menší nabídkou nebo u lidí, kteří mění obor, se hledání může protáhnout,“ popisuje Španěl. Obecně ale platí, že kandidáti, kteří jsou aktivní a flexibilní, dnes zpravidla nenarážejí na úplně uzavřený trh.
A významným faktorem je stále také věk. „Oficiální statistiky pro dobrovolný odchod nejsou dostupné, nicméně dá se očekávat, že i zde bude platit „ageismus“, kde tedy kandidáti nad 55 let si mohou práci hledat dvakrát a víckrát déle než ti mladší. To je obecně problém českého pracovního trhu,“ upozorňuje Michal Španěl.
O ochotě měnit práci rozhoduje i obor
Tento trend do značné míry kopíruje i ochota měnit práci. Zatímco v dynamických oborech, jako je IT, obchod nebo marketing, je změna zaměstnání běžnou součástí kariéry, ve výrobě nebo veřejném sektoru lidé zůstávají déle – často kvůli menší nabídce alternativ nebo větší stabilitě.
„V IT, službách nebo obchodě je změna práce téměř standardní součást kariéry, zatímco ve výrobě nebo veřejném sektoru lidé zůstávají déle, často i z důvodu nižší nabídky alternativ nebo vyšší stability,“ vysvětluje Rezlerová. Zajímavé podle ní je, že právě v oborech s největším nedostatkem lidí, jako je výroba nebo logistika, je zároveň nejnižší ochota pracovníků měnit zaměstnání, což vytváří napětí mezi poptávkou a mobilitou pracovní síly.
Změnou si obvykle finančně polepšíte
Přitom právě změna zaměstnání zůstává nejefektivnějším nástrojem pro růst mzdy, typicky se pohybuje v rozmezí 10 až 20 procent, u nedostatkových nebo vysoce specializovaných profesí i více. Firmy jsou ochotny zaplatit prémii za získání nového člověka, zatímco interní navyšování mezd bývá opatrnější. To je mimochodem jeden z důvodů, proč mobilita pracovní síly zvyšuje celkovou mzdovou dynamiku v ekonomice. Nová úprava pravidel pro podporu v nezaměstnanosti by k tomu mohla alespoň drobně přispět.
A mohla by rovněž podpořit i větší ochotu zkoušet nové kariérní směry, například změnu oboru, práci ve startupu nebo podnikání. „Právě zde může být efekt nejviditelnější, protože snižování „trestu za neúspěch“ je klíčovým faktorem pro podporu podnikavosti. Pokud lidé vědí, že případný návrat do systému nebude finančně penalizován, snáze experimentují s novými kariérními směry,“ říká Rezlerová.
Stejně tak by se mohly více rozhýbat rekvalifikace. Vyšší podpora totiž může pomoci zájemcům projít jí pod menším tlakem. „Málo kdo dokáže procházet rekvalifikací a zároveň pracovat na plný úvazek. Teď řada lidí bude tuto možnost mít,“ uzavírá Michal Španěl, manažer a datový analytik pracovního portálu JenPráce.cz.