Zákoník práce je svěrací kazajka. Musí se stát trampolínou, říká Jánský
Proč jste se rozhodl kandidovat na prezidenta Svazu personalistů právě nyní — a proč jste funkci rozdělili na prezidenta a viceprezidenta?
M. JÁNSKÝ
: Nacházíme se v naprosto zlomovém období: doznívá přechod na hybridní práci, naplno nás zasahuje demografická křivka stárnoucí populace a přichází revoluce jménem AI. Nemůžeme si dovolit jen záplatovat staré problémy. Chci, aby svaz přestal být vnímán jen jako oborová organizace a začal fungovat jako silný strategický partner pro vládu i byznys.
P. OTÁHAL:
Rozdělení rolí bylo logickým krokem. Členská základna roste každý rok o 15 procent. Svaz je zapojován do odborné debaty, zván na různá jednání s politiky a státní správou a jen v roce 2025 načetl 442 návrhů právních předpisů. To nevyhnutelně vedlo k tomu, že největší dobrovolné profesní sdružení HR ve střední Evropě začalo hledat vhodného kandidáta na roli prezidenta svazu a kandidáta na viceprezidenta, který bude mít na starosti vnitřní procesy a kontrolu služeb členské základně.
Martin Jánský
Vystudoval management a ekonomii na Technické univerzitě v Liberci.
Dříve působil v ManpowerGroup na pozici provozního ředitele.
V Randstadu vedl týmy na pobočkách i u klientů na několika místech po Česku.
Generálním ředitelem Randstadu Česká republika se stal 1. září 2022.
Od 1. května 2026 je prezidentem Svazu personalistů ČR.
Ve své kandidátské prezentaci jste řekl: „Personalistika není jen o lidech – je to o budoucnosti české ekonomiky. Svaz musí být hybatelem změn, ne jejich pasivním pozorovatelem.“ Co konkrétně jste měl na mysli?
M. JÁNSKÝ
: Dlouhá desetiletí byla personalistika vnímána jako čistě administrativní funkce – oddělení, které tiskne smlouvy, řeší docházku a počítá mzdy. To je ale minulost. Dnes jsme se ocitli v tzv. pasti středních příjmů. Pokud jako ekonomika nezačneme masivně investovat do upskillingu (přeškolování), pokud se nenaučíme zapojovat technologie a pracovat s lidmi nad 55 let, naše produktivita neporoste. Ztrácíme globální konkurenceschopnost. Personalista dneška je byznys partner, který řeší redesign práce. Pokud my v HR nevyřešíme nedostatek talentů a jejich adaptabilitu, firmy nebudou moci inovovat. Proto říkám, že HR drží v rukou klíč k budoucnosti celé ekonomiky.
Když se bavíte s personalisty v praxi – jaké jsou jejich nejčastější problémy? Která témata v legislativě nebo v praxi vás nejvíc překvapují svou urgentností?
M. JÁNSKÝ
: Nejvíce rezonují tři věci. Zaprvé: obrovská rigidita zákoníku práce. Flexinovela byla sice fajn krokem, ale HR praxe a potřeby zaměstnanců (např. radikální flexibilita, plynulé sdílení úvazků) jsou dnes kilometry před legislativou. Zadruhé: nekalá konkurence v podobě zastřených agentur. Poctivé firmy a agentury jsou svazovány byrokracií, zatímco šedá ekonomika na trhu práce nerušeně kvete a vysává státní rozpočet i důvěru v systém. A zatřetí, což mě překvapuje nejvíce: absence práce se staršími zaměstnanci. Z našich dat víme, že 58 % firem vůbec nemá strategii pro věkovou diverzitu. Přitom lidé 50+ jsou dnes na trhu nejpočetnější skupinou.
P. OTÁHAL
: Potvrzuji a ještě bych doplnil, že další dlouhodobou výzvou je nesoulad primárního a terciálního školství s potřebami zaměstnavatelů – tzn. nepřipravenost mladých lidí v dovednostech budoucnosti a prohlubující se nedostatek kvalifikovaných pracovníků spojený často i s nezájmem aktivních lidí ve středním věku k rekvalifikaci a celkově učení se novým dovednostem poptávaným na trhu práce.
V praxi se setkáváme s firmami působícími v různých sektorech – v průmyslu, ve stavebnictví, zemědělství, ve službách. Jak se potýkají s nedostatkem pracovní síly? Jak to prakticky řeší?
M. JÁNSKÝ
: Každý sektor na to jde trochu jinak, ale jmenovatel je stejný: chybí lidé. Výroba a stavebnictví jsou dnes absolutně závislé na ekonomické migraci – a tam neustále voláme po zrychlení a zjednodušení vízových procesů, abychom netratili vůči Polsku nebo Německu. Ve službách a administrativě se to firmy snaží řešit primárně technologiemi – nasazováním AI a automatizací rutiny. Všude ale vidím jeden velmi pozitivní trend: firmy konečně ustupují od nesmyslného lpění na odškrtaných položkách v CV a začínají nabírat na základě reálných kompetencí, charakteru a chuti se učit. Zbytek už lidi doučí samy.
Co se na trhu práce zásadně změnilo za poslední 3–4 roky? Jaké jsou nejzásadnější trendy, které pro budoucnost vidíte?
M. JÁNSKÝ
: Došlo k radikálnímu přesunu těžiště pravomocí. Před pár lety diktovala podmínky firma, dnes si podmínky – zvlášť u mladé generace – diktují kandidáti. Chtějí smysl práce, psychologické bezpečí a především naprostou autonomii a flexibilitu. Práce už není místo, kam jdete od 8 do 16 hodin, práce je to, co děláte a jaké máte výsledky. A druhým fatálním trendem je zkrácení životnosti našich dovedností. Dříve vám znalosti ze školy vystačily na dekádu. Dnes je poločas rozpadu hard skills zhruba 3 až 5 let. Kontinuální vzdělávání za pochodu (learning in the flow of work) je absolutní nutností.
Petr Otáhal
Je viceprezidentem Svazu personalistů ČR.
Je jedním ze zakládajících členů svazu a byl dvě volební období jeho prezidentem.
Je absolventem právnické fakulty.
Celý profesní život se věnuje personalistice a vzdělávání dospělých. Podílel se na přípravě a realizaci řady národních i mezinárodních projektů zaměřených na sdílení a výměnu informací, vývoj a tvorbu metodik v oblasti lidských zdrojů a v oblasti vzdělávání dospělých.
Je spolutvůrcem prestižního vzdělávacího programu MBA a profesní soutěže „Personalista roku“.
K AI v HR. Je to pro personalisty příležitost, nebo existenční hrozba? Nebo obojí?
M. JÁNSKÝ
: Je to masivní příležitost. Vidíme, že 64 % firem, které adoptovaly AI, ji používá právě v HR. Umělá inteligence nám nebere práci, ona nám bere rutinu. Pokud AI dokáže projít 500 životopisů za minutu, naplánovat pohovory a předvyplnit smlouvu, tak má personalista konečně čas na to, co dělá člověka člověkem: na budování firemní kultury, na hluboké, empatické rozhovory s kandidáty, na talent management. Jediní personalisté, pro které je AI hrozbou, jsou ti, kteří ji odmítají používat. AI nenahradí personalistu. Personalistu nahradí jiný personalista, který AI používat umí.
Svaz bude posilovat spolupráci s evropskými HR asociacemi (EAPM a SHRM). Co se můžeme naučit? A co naopak lépe řešíme my v Česku?
M. JÁNSKÝ
: Na Západě je HR vnímáno jako součást představenstev a HR ředitel sedí u stolu, když se tvoří klíčová byznys strategie. U nás je to v mnoha firmách stále podpůrná role. Máme co dohánět i v oblasti diverzity a inkluze a v systémové podpoře celoživotního vzdělávání za účasti vládních programů. V mnoha zemích fungují diverzita a inkluze přirozeně, nejen na papíře. Na druhou stranu, Češi mohou inspirovat schopností improvizace, flexibilitou mysli a rychlou adaptací na krize (což ukázal Covid a energetická krize). Máme také silný sociální dialog, nízkou nezaměstnanost a personalisty, které to naučilo obrovské kreativitě v hledání talentů.
Představte si, že je duben 2030 – Váš mandát skončí. Co si přejete, aby se do té doby změnilo? Jak vidíte Svaz personalistů v roce 2030?
M. JÁNSKÝ
: Přál bych si, aby se Svaz personalistů stal do roku 2030 nepřehlédnutelným, respektovaným partnerem, bez kterého neprojde žádná zásadní legislativa týkající se trhu práce. Přál bych si, aby český zákoník práce sloužil jako moderní trampolína, nikoliv jako svěrací kazajka. A jako svůj největší cíl vidím to, aby se nám podařilo zlomit stigma věku. Pokud v roce 2030 firmy nebudou u kandidátů 55+ řešit jejich věk, ale uvidí v nich prémiový zdroj zkušeností a loajality, budu vědět, že naše mise byla úspěšná.
P. OTÁHAL
: Personalistům v Česku bych přál, aby věděli, že existuje odborná a respektovaná instituce, na kterou se mohou se důvěrou obrátit v souvislosti se svým rozvojem, sdílením poznatků z personální práce, získáním inspirace pro nové projekty a pomohli tím lepší komunikaci mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.