Pro kritiky dehumanizace, pro autory projektu posilování morálky Ukrajinců. Záběry takzvaných „joblyků“ (ukrajinská slovní hříčka spojující nadávku a zdrobnělinu, v češtině mohou být ekvivalentem zm*dečci) se stal pravidelnou součástí ukrajinské propagandy, uvádí deník The Guardian. Vojenský editor každé ráno prochází tisíce bojových klipů z předchozího dne. Vybírá ty nejabsurdnější či nejzoufalejší situace. Například když se ruští vojáci v panice zakopávají nebo když se snaží blížící se dron odehnat francouzskou holí či klackem. Ty pak podkresluje mystickou či pulzující hudbou a vydává ve formě virálních kompilací. Videa ale často končí detailním záběrem na vyděšenou tvář vojáka těsně před zásahem. „Naším hlavním úkolem je se nepříteli vysmát, vykreslit ho jako naprosto bezmocného. Máme takové rčení, že smích zabíjí strach. Zároveň chci Rusům vzkázat, že pokud narukují na Ukrajinu, je to pro ně jednosměrná jízdenka. Čeká je tu jen smrt,“ vysvětlil editor pro britský list s tím, že on sám k obětem žádnou lítost necítí. Podle tvůrců videí z 414. brigády bezpilotních systémů, kterou vede Robert Brovdi (přezdívaný Maďar), jsou nováčci na ruské straně často naprosto neinformovaní. Na záběrech je prý běžně vidět, jak se vojáci ani nesnaží krýt, volně chodí po cestách nebo jezdí na motorkách. „Z výcviku jdou rovnou na frontu. Často netuší, jak velké nebezpečí jim od dronů hrozí, velitelé jim totiž nalhali, že jsou v naprostém bezpečí,“ popisuje. Většinu obětí tvoří obyčejní pěšáci, kteří v terénu natahují komunikační kabely nebo nesou zásoby. Od února, kdy Rusům přestal na frontě fungovat satelitní internet Starlink od Elona Muska, se totiž velitelství potýkají s problémy při komunikaci s předsunutými jednotkami. Zveřejňování takových videí má podle tvůrců ještě jeden morbidní přesah. Když se ruské ženy loučí se svými muži odcházejícími bojovat na frontu, často k tomu zveřejňují fotografie. Ukrajinci pak pomocí fotografií tyto muže pomocí tváří identifikují a následně jim do komentářů posílají zpět právě videa z dronů zachycující jejich smrt. Podle autorů videí mohou záběry paradoxně být jedním z mála zdrojů informací pro ruské rodiny o tom, co se s jejich nezvěstnými blízkými vlastně stalo.