Vidět to v dětství, strachy neusnu. Čarodějův učeň poráží moderní horory
Legendární dílo Karla Zemana z roku 1977, pro několik generací vůbec nejstrašidelnější pohádka jejich dětství, se vrací na plátna kin v digitálně restaurované podobě. Na technologickou obnovu snímku, jíž se ujali odborníci z postprodukční společnosti UPP, dohlížela režisérova dcera Ludmila Zemanová, která tehdy svému otci s výtvarnou stránkou Čarodějova učně pomáhala.
Bezmála hororový příběh natočený metodou ploškové animace podle stejnojmenné knihy Otfrieda Preußlera vychází z lužickosrbské legendy o sirotku Krabatovi, který našel útočiště v temném mlýně, kde jej děsivý černokněžník zasvěcoval do tajemství černé magie. Učedník však nakonec zjistí, že mocnější než všechna kouzla světa je láska.
Mistr čaroděj dostal svůj hrůzostrašný vzhled vlastně náhodou, jak vzpomíná režisérova dcera. „Modelovala jsem hlavu podle otcových kreseb, abych ji převedla do trojrozměrného tvaru. Když jsem ji pak ponořila do horké vody, praskla, ale otec byl překvapivě nadšený – právě tahle vada podle něj pomohla vyřešit představu, aby mág působil opravdu hrozivě,“ vypráví Ludmila Zemanová.
Díky koprodukci vznikl film i v německé zvukové verzi; v české namluvil titulní roli vypravěče Luděk Munzar a jeho učitele Jaroslav Moučka. Ačkoli postavám propůjčili „pouze“ své hlasy, i s odstupem bezmála padesáti let strčí do kapsy mnohé světové aktéry filmových odvozenin nesoucích stejný distribuční název v čele s Nicolasem Cagem.
A pokud by někdo zapochyboval, zda dobová animace může obstát ve srovnání s moderními počítačovými efekty, pak jej možná přesvědčí zahraniční recenze, která mimo jiné oceňuje „zdánlivě hrané efekty kouře, ohně a vody“.
Ostatně ze zahraničí pocházejí i nadšené reakce diváků, počínaje charakteristikou „neuvěřitelný příběh, vynikající animace, poklad kinematografie“ a konče vzkazem, že „není to další naivní pohádka, kde dobro automaticky poráží zlo, snadno překonává většinu novějších hororů jen atmosférou, žádné speciální triky nepotřebuje“.
Výmluvně pak nadčasovou působivost Zemanova díla shrnuje přiznání: „Jsem vlastně ráda, že jsem tenhle film neměla možnost vidět jako dítě, protože bych pak nemohla hodně dlouho spát.“