Již od útlého dětství je strach nedílnou součástí našeho života. Bojíme se tmy, bubáka pod postelí nebo třeba odjezdu na tábor. Malé děti nemají schopnost rozlišovat mezi skutečným a imaginárním nebezpečím. To je jeden z důvodů, proč se rodiče snaží chránit je před tím, aby se dívaly na horory nebo děsivá videa na internetu. Jak rosteme, tuto schopnost rozvíjíme, a zvyšujeme tak pocit bezpečí. Některé obavy však mohou přetrvávat po zbytek života – ať už jsou racionální, nebo ne. Aktuální číslo Předplatné můžete objednávat zde Strach je mocná emoce, která je ale prospěšná. Z evolučního hlediska sloužila především jako ochrana před nebezpečím. „Bez strachu bychom nepřežili. Funguje jako poplašný systém. Nacházíme-li se v ohrožení života, je přiměřený strach smysluplný, protože podporuje naši výkonnost tím, že posiluje bdělost a opatrnost,“ popisuje německá psychoterapeutka Doris Wolf v knize Jak překonat strach, úzkost, paniku a fobie. Příroda to zařídila velmi chytře... Z biologického hlediska funguje strach tak, že když mozek rozpozná ohrožující situaci, vyšle rychlý signál do amygdaly. Ta dá pokyn nadledvinkám, aby uvolnily stresové hormony adrenalin a kortizol. To aktivuje oblasti zapojené do přípravy motorických funkcí nezbytných pro boj nebo útěk. Zní to složitě, ale funguje to jednoduše: jakmile se cítíme ohroženi (a může jít i o strach z výšek nebo pavouků), tělo se postará o to, abychom mohli nebezpečí čelit nebo před ním utéct. Strach nám také pomůže předcházet zbytečně riskantním situacím nebo se připravit na potenciálně těžké období. Máte-li například strach o svou pracovní budoucnost, může vás motivovat k rozšíření vzdělání nebo k učení novým dovednostem. Fyzické projevy Kardiovaskulární: bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, pocit na omdlení. Dýchací : můžete pociťovat sevřené hrdlo, mělký dech nebo pocit, že se dusíte. Svalové: některým lidem se při strachu začnou třást ruce, nebo naopak ztuhnou. To jim potom brání v přirozené reakci, kterou je útěk. Problémy se zažíváním: průjem, nevolnost nebo pocit na zvracení. Může se dostavit ale i sucho v ústech. Psychika: může se rozvinout úzkost, panika nebo nervozita. Bohužel strach často i v dospělosti zůstává iracionální. Většinou to úzce souvisí s minulým traumatem. Když vás například někdo obtěžoval v autobuse, dost možná už v něm nebudete chtít jezdit. „Strach je smysluplný, když vás vybudí ke způsobům jednání, které pomáhají vyhnout se skutečně pravděpodobnému nebezpečí. Nemůžeme-li učinit nic pro to, abychom se vyhnuli možnému riziku, ztrácí svůj smysl,“ vysvětluje Doris Wolf. Kdy je potřeba vyhledat lékaře? Abnormální úroveň strachu může vést k dlouhodobým psychickým obtížím, včetně úzkostných poruch. K těm se řadí i fobie neboli chorobný strach z konkrétních objektů, situací nebo činností. Vyvrcholením pak může být panická ataka. „Její součástí je vnitřní děs. Při něm se kombinují dvě emoce, strach a úzkost. Nezaplašíme je chlácholením ani utěšováním. Klíčová jsou dechová cvičení, někdy je ale nutná farmakoterapie,“ popisuje fyzioterapeut Pavel Kolář v knize Posilování stresem. Pokud vás proto strach limituje v běžném fungování nebo vás paralyzuje, navštivte lékaře. Na rande na horor? Proč ne! Pocit strachu má ovšem i řadu výhod. Jedním z přínosů je možnost vyjádřit extrémní emoce bez toho, aby na vás ostatní koukali „skrz prsty“. Například při jízdě na horské dráze nikoho nepřekvapí, když budete křičet a vypustíte stres. To může mít na psychiku pozitivní účinek. A další benefit? Sdílení. To je důvod, proč je dobrý nápad zajít na první rande do kina na horor. Vzrušení vyvolané strachem je hodně podobné tomu sexuálnímu. Když jste vyděšení, ale v bezpečí, páry (nebo potenciální páry) často touží po fyzické blízkosti v uklidňujícím objetí... Jak se strachem účinně bojovat Teorie může znít banálně, v praxi ale někdy značně pokulhává. Ono se totiž snadno řekne „přestaň se bát“, ale jak to prakticky zařídit? Ideální je s někým své obavy sdílet. Pokud nechcete hned vyhledat psychologa, pomůže vypovídat se kamarádce nebo partnerovi. Důležité je o strachu mluvit a nesnažit se ho potlačovat v sobě. Obavy totiž nemusí být jen konkrétní a notoricky známé, např. z hadů, letadla nebo pavouků, ale i ze smrti, opuštění nebo klidně i vyhazovu z práce. To všechno jsou situace, které vás mohou vyvést z rovnováhy a omezovat vás v běžném fungování. Když je pojmenujete a budete o nich otevřeně hovořit, třeba zjistíte, že ve svých pocitech nejste sami. A třeba se rozhodnete svým strachům čelit společně a vzájemně se podporovat. Článek vznikl pro časopis Pestrý svět .