Starší ze Žemličků, už šedesátník, je sparťanskou legendou. Jeho číslo 13 klub z pocty provždy vyřadil. V rudých barvách slavil jeden československý a dva české tituly v letech 1990, 2000 a 2002, šest sezon nosil kapitánské céčko. S reprezentací prožil dobu bronzovou, třetí skončil na olympiádě i třikrát na mistrovství světa. Teď se čeští fanoušci těší, co předvede jeho potomek. Tátu přerostl o čtyři centimetry, měří 190, a srovnání se neubrání. „Když mě někdo vidí, říká, že máme podobný styl, že na ledě i bruslíme stejně,“ slýchává mladší nositel slavného příjmení. „Ale během jeho kariéry jsem nežil, tak nevím. Rád se kouknu, když je o něm něco v televizi. Ono je těžké záběry z jeho aktivního hraní dohledat na internetu.“ Když už o tátovi něco vidí a slyší, tak i nenávistné pokřiky fanoušků, což Žemličku staršího štvalo. „Vyprávěl mi, co o něm říkali. Nadávali mu cikáne, teď už se tomu jen zasměju. Věřím, že u mě to tak nebude,“ nebojí se. Táta je trenérem sparťanského dorostu i funkcionářem mládeže Sparty. Ačkoli mladší ze Žemličků kvůli příjmení změnil hokejovou destinaci, echt negativní reakce v tuzemsku nezaznamenal. „Jasně, v Česku se kluci na to koukají, ale pro mě není těžké hrát jako Žemlička. Někdy zazní: Vy jste syn trenéra, bývalého hráče, s tím se ovšem nedá nic dělat,“ mávne rukou. Ve Finsku je sám za sebe, starší ze Žemličků v zemi tisíce jezer sice také působil, ale jen se tam mihl. Navíc v sezoně 1991/92, což je pro leckteré fanoušky dávnověk. V závěru ročníku vypomáhal TPS Turku. Richard Žemlička starší... ...a jeho stejnojmenný syn. „Finsko jsme zvolili jako dobrý posun a další bod v kariéře. Klidně bych šel dřív, když nad tím přemýšlím. Zvedl jsem se i jako člověk, protože tam bydlím sám,“ vykresluje talentovaný útočník. „Finský hokej je hodně rychlý, bruslí se tam o dost víc než v Česku, máme skills trenéra jen na bruslení, pilovali jsme techniku, starty. A hodně se tam i brání, to jsem musel po svém příchodu zlepšit.“ Premiéry ve finské Liize se ještě nedočkal, zatím Žemlička junior naskakoval za juniorku. V poslední sezoně si zapsal 35 startů, v nich se propracoval k 16 gólům a osmi asistencím. „Za áčko jsem hrál jen přáteláky, teď se do něj chci probojovat,“ vyhlásil na startu sezony. „Když to nevyjde, budeme s manažerem řešit, jestli půjdu do Mestisu, což je druhá nejvyšší soutěž, nebo zpátky do juniorky.“ Třeba mu k pozici v týmu SaiPa pomůžou i jeho zápasy za juniorský národní tým, který teď v Chomutově hraje Turnaj pěti zemí. Na středeční demolici Slováků 10:2 se Žemlička podílel třemi asistencemi. A dost možná se dostane i do konečné nominace pro mistrovství světa dvacítek. „Ve Finsku jsou rádi, že reprezentuji, navíc jejich klub je díky tomu viditelnější. Parta ve dvacítce je dobrá, s kluky se známe dlouho.“ Bedlivě jej sleduje na mezinárodním jevišti i jeho táta. „Kouká na všechny zápasy a fandí mi, je rád, že jsem v reprezentaci.“ Dotáhne to mladší ze Žemličků taky až do dospělého nároďáku?