Hned při své premiéře v týmu Wenatchee Wild se zapsal do historie, připsal si 60 zákroků, což byl klubový rekord. A v podobném duchu se nesla celá sezona. „Snad v dalších deseti zápasech jsem měl kolem 40 zákroků, zátěž byla obrovská. Ale zase jsem se aspoň mohl ukázat,“ líčí hráč, jenž získal klubové ocenění pro nováčka sezony i nejužitečnějšího hráče týmu. A v draftu na něj pak ukázal tým, kde působí největší hvězdy NHL Nathan MacKinnon, Cale Makar nebo Martin Nečas. „Jsou to neuvěřitelní hráči a Colorado je jedna z nejlepších organizací. Navíc je to klub s velkou českou stopou,“ zmiňuje legendu Avalanche Milana Hejduka, brankáře Pavla Francouze či dalšího rodáka z Litoměřic Martina Škoulu. Všichni s Lavinami slavili Stanley Cup. „To je i můj sen!“ Jak jste prožíval draft NHL? Byl to skvělý zážitek. Koukali jsme doma na zahradě s rodinou a kamarády. Byl jsem nervózní, nebyl jsem si jistý, jestli budu draftovaný. Když začalo 4. kolo, říkáte si, že už bylo hodně gólmanů před vámi a jestli to vyjde, nebo ne. Nakonec to tam padlo a byla to obří euforie. I když nešlo o vysněný Edmonton? Vůbec! Tak si proti McDavidovi třeba zachytám, už se těším. (smích) Já měl tři týmy, kam bych chtěl jít – Edmonton a Colorado nejvýš, pak Anaheim. A trošku jsem čekal, že že by to mohlo být právě Colorado. Nakonec jsem měl pravdu. Je to skvělý tým, jsem na sto procent spokojený. I táta (bývalý hokejista a nyní kouč Litoměřic) mi to schválil, z Litoměřic je i Martin Škoula, který tam vyhrál Stanley Cup. Výborně se to sešlo. Budete dalším rodákem z Litoměřic, který získá Stanley Cup? Ta šance tam je, ale je k tomu hodně dlouhá cesta. V Coloradu k tomu budete mít blíž než jinde, o Stanley Cup bojuje pravidelně. To je super, mají kvalitní tým, chtějí to vyhrát každý rok, ale tím pádem je tam taky obrovská konkurence. Takže to má plusy i minusy. Už máte za sebou týdenní přípravný kemp v Coloradu, jak to probíhalo? Bylo to hektické, draft byl v sobotu večer našeho času, okolo desáté mi volali z Colorada, že mám letět druhý den na kemp a letenky jsem měl na devátou ráno. Na kempu to bylo taky hektické, nové prostředí, noví lidé, nikoho jsem neznal, ale bylo to super. Kluci byli v pohodě, byla tam skvělá parta. Zážitek. A jak vypadaly tréninky? V pondělí byly fyzické testy, zdravotní prohlídky, od úterý do čtvrtka led a posilovna. Bylo to náročné, v Coloradu je nadmořská výška asi 1 600 metrů. Říkali mi, že se na to zvyká nějakých 10 dnů, ale my ten čas neměli a museli jsme to odmakat. Pociťoval jste hodně tu vysokou nadmořskou výšku? Skoro jsme se nezvedl z postele! Bylo to dost náročné. Celý týden jsem jen chytal dech. Takže jste se dokázal vžít do fotbalistů na probíhajícím světovém šampionátu v Mexiku? Taky jsem si říkal, když jsem to viděl v televizi, že to nemůže být tak hrozné, ale zažil jsem si to a není to nic příjemného. Chytáte dech od začátku tréninku, pak vám přestanou fungovat nohy, jste unavený. Můžu potvrdit, že nadmořská výška je fakt náročná. Trochu si to tělo zvyklo, ale celý týden byl náročný. A co vám řekli trenéři? Byli skvělí, pozitivní. Řekli mi, že jsem na ně udělal dobrý dojem, takže paráda. Měl jsem štěstí, že tam byl i Pavel Francouz, hodně jsme se spolu bavili, pomáhal mi. V čem konkrétně? Trávil jsem tam s ním hodně času, dával mi rady, jak si zvyknout na tu nadmořskou výšku, sucho, že mám hodně pít. Radil mi i na ledě, letěli jsme pak spolu i do Prahy, bylo to super. A potkal jste se i s klubovou legendou Milanem Hejdukem? Potkal jsme ho tam, zná se i s tátou, taky jsme se bavili. Je to další člověk, který mi může pomoct. Gratuloval mi, že si mě Colorado vybralo. Možná si brzy zatrénujete s Makarem, MacKinnonem, Nečasem, jak vám to zní? Neuvěřitelně. Patří k nejlepším hráčům na světě, těším se, až je potkám. Mohlo by to vyjít na kempu před sezonou, když mě tam pozvou. Zatrénovat si s nimi byl byl zážitek. Hokejový brankář Tobiáš Tvrzník s rodinou, jeho táta Dan býval útočník. Jak se ohlížíte za sezonou ve Wenatchee Wild? Z osobního hlediska byla výborná, hodně se mi to povedlo, týmově to bylo horší. Měli jsme mladý tým, nepostoupili jsme do play off, takže nemůžeme být spokojení. Když hodně prohráváte, na hlavu je to náročné, i když chytáte dobře. Mentálně mě to za ten rok hodně posunulo, můžu z toho taky těžit v budoucnu. Nečekal jste na šanci extralize, za svým snem o NHL jste se vydal americkou cestou. Zdá se, že to bylo správné rozhodnutí. Určitě! Bůh ví, co by se stalo, kdybych zůstal v Česku, nevím, jestli by to mohlo dopadnout lépe. Asi těžko. Podle mě to byla dobrá cesta. Zvykl jsem si tam na nový život, už se těším, až se tam vrátím. Je skvělé strávit teď nějaký čas doma s rodinou, ale těším se zpátky. Ve všem jsem se posunul, i jako člověk, bydlíte sám, staráte se sám. Hokejově jsem se taky zlepšil, hra je tam rychlejší, přesnější, zlepšujete se každým tréninkem. A na čem ještě musíte pracovat? Vím, že musím zrychlit. Jestli se chcete posunout na dospělý level, tak musíte být rychlý. A pak ještě dopilovat nějaké detaily na ledě. V draftu uspělo šest brankářů z celkově třinácti českých hráčů. Pořád platí, že česká brankářská škola má v zámoří zvuk? Sešlo se to výborně, máme teď dva hodně silné ročníky. Je to dobře pro český hokej. Bylo to i štěstí, ale jdeme tomu hodně naproti, máme spoustu kvalitních trenérů. Jaká bude vaše blízká budoucnost v zámoří? Na rok se ještě vrátím do juniorky Wenatchee, pak bych chtěl jít na univerzitu do Ohia. Mám před sebou tak dva tři roky, u gólmanů je to posunuté, většinou se do NHL dostanete ve 24–25 letech. Musíte se otrkat, zkoušejí vás, jestli na to máte mentálně. Že by si vás hned vytáhli do áčka, to není reálné? Museli by mi nabídnout nováčkovskou smlouvu, což je nepravděpodobné. Nemohl bych pak už na univerzitu, takže asi ne. Ale může se stát cokoliv. Spíš to vidím tak, že budu rok v juniorce, dva roky na univerzitě, pak se třeba posunu na farmu a začnu mezi chlapy. Do NHL je ještě hodně dlouhá cesta, ale s tím každý počítá. Jaký máte program v létě? Trénuju v Česku, jezdím ke kondičnímu trenérovi Miloši Pecovi do Prahy. Na led chodím s koučem brankářů Vráťou Vajnerem, v červenci a v srpnu bych měl mít možnost trénovat i s litoměřickým áčkem. Do zámoří odletíte kdy? Počítám na konci srpna, snad na kemp s áčkem. Budou tam mít 4–5 gólmanů, tak uvidíme, jestli mě pozvou. Když ne, tak poletím rovnou do Wenatchee připravovat se na novou sezonu. Tam budu letos na 100 procent. Věříte, že teď dostanete šanci i v mládežnické reprezentaci? Mluvil jsem s trenérem gólmanů Márou Schwarzem, v červenci a v srpnu jsou dva turnaje, v srpnu bych měl letět do Finska s U20. Taky tu šanci dostanu, bude to pro mě další krok.