Spal v jeskyni, snášel kousání blech. Klip velebí Si Ťin-pchinga jako muže z venkova
„Od nástupu do úřadu na konci roku 2012 Si často navštěvuje venkovské oblasti, setkává se se zemědělci na jejich polích i v jejich domácnostech. Pod jeho vedením Čína dosáhla významného pokroku při vymýcení extrémní chudoby a nyní směřuje k celkovému oživení venkova, což znamená novou etapu v historické transformaci země,“ jmenuje Siovy zásluhy
China Everything
.
„Po celou tuto cestu byla Siova láska k této zemi vášnivá a hluboká. Země se proměnila, roky se proměnily ve věky, ale jeho původní odhodlání zůstává neochvějné.“
Propagandistický snímek dále přibližuje Siův život. Ke konci šedesátých let mladý Si Ťing-pching byl podle jeho slov vyslán z Pekingu do malé vsi v oblasti Žluté plošiny jako zemědělec. Odsud také přezdívka „syn Žluté plošiny“. Tam nynější čínský vůdce strávil sedm let a podle autora videa „spal v jeskyni, snášel kousání blech, hnal stáda ovcí a přepravoval uhlí“.
Na konci šedesátých letech minulého století v Číně začínala takzvaná „kulturní revoluce“ Mao Ce-tunga. Desítky milionů mladých lidí z měst byly násilně přesídleny do venkovských oblastí, aby tam žily a pracovaly po boku rolníků.
Oficiálním důvodem byla ideologická výchova, ale ve skutečnosti to často znamenalo těžkou zemědělskou práci, špatné životní podmínky, sociální izolaci a přizpůsobení se drsnému venkovskému životu.
I to podle autorů videa pomohlo budoucímu čínskému vůdci pochopit život prostého lidu. „Životní lekce, kterými jsem tam prošel, určily, co budu dělat v budoucnu,“ říká Si Ťin-pching.
Mladí opouštějí města
Závazek k obnovení venkova přichází v době, kdy se až 350 milionů čínských venkovanů přestěhovalo do měst, zejména kvůli špatné infrastruktuře a nemožnosti uplatnění se. Údaj však počítá už od období začátku vstřícnějšího přístupu k tržnímu hospodářství ze strany čínské komunistické strany tedy od roku 1978, kdy se Čína otevřela světu.
Nicméně v dnešní době se mnoho Číňanů naopak stěhuje do venkovských oblastí. Zejména kvůli zklamání z městského života a zlepšení infrastruktury v celé zemi. To způsobilo, že vesnice začaly vypadat atraktivněji, píše v editorialu britský list
The Guardian
.
„Nyní Peking prosazuje ,oživení venkova’. Státní média neustále publikují články chválící městské obyvatele, kteří se vrátili do svých rodných měst, aby tam otevřeli kavárny nebo provozovali ubytování v soukromí. Rozvoj dopravní a telekomunikační infrastruktury umožnil venkovským obyvatelům rozšířit si obzory.“
Stejně silné jsou i faktory, které lidi k odchodu tlačí. Zklamaní městští obyvatelé, unavení tlakem městského života, hledají klidnější život na venkově. Naopak vesničtí Číňané jsou často v zajetí takzvaných
hukou
, které jim často znemožňují přístup ke službám, ke kterým mají přístup Číňané z měst.
Důvodem ke stěhování je často i tlak na výkon, který je v čínské kultuře velmi zakořeněn. „Někteří prostě nejsou ochotni pracovat nepřetržitě, jiní vidí, že odměna za jejich práci je stále menší. Někteří se obracejí k podnikání na venkově kvůli vysoké míře nezaměstnanosti mladých lidí. A nárůst počtu občanů v produktivním věku, který poháněl čínský boom, se nyní mění v vlnu důchodců,“ podotýká The Guardian.
Čína v roce 2020 oznámila, že vymýtila extrémní chudobu, kterou charakterizovala jako výlučně venkovskou. To odráželo pozoruhodné zlepšení života desítek milionů lidí díky oficiálním programům – i když použité prostředky byly často hrubé, jako například nucené přesídlení. Hlavního cíle však Čína dosáhla, byť jí kritici vyčítají, že použila nižší hranici chudoby, než je světově uznaná.