Efekt Červené královny: Proč obrovské pracovní úsilí nikam nevede? Máme návod
Když Lewis Carroll v roce 1871 psal o Alence ve světě za zrcadlem, jak zde běží s Červenou královnou jako o závod, aby se udržela na místě, pravděpodobně neměl na mysli juniorního specialistu marketingu v korporátu. Nicméně to trefil naprosto přesně.
Efekt Červené královny – tedy to, že k setrvání na svém místě musíme běžet co nejrychleji – funguje v řadě oblastí. V biologii znamená, že se jednotlivé druhy musí neustále vyvíjet, aby v souboji s ostatními nevyhynuly. V ekonomice to, že firmy musí k zachování své konkurenceschopnosti inovovat jako zběsilé.
Na pracovním trhu 21. století to pak znamená, že pokud se nenaučíte každý týden tři nové věci, budete na LinkedInu záhy vypadat jako nález z archeologické vykopávky.
Inflace dovedností: Když „středně pokročilý“ znamená „muzejní exponát“
Pamatujete dobu před patnácti lety, kdy v rubrice dovednosti stačilo do životopisu napsat „práce s PC“ a „řidičský průkaz skupiny B“, a zaměstnavatel na vás rázem koukal jako na renesančního člověka? Dnes, pokud do kolonky dovedností nenapíšete aspoň pět zkratek, které zní jako jména robotů z Hvězdných válek (SQL, CRM, SEO, SaaS, API), personalista vás ani nepozve na kávu.
Jan Urban
Je autorem
řady publikací,
letos publikoval na téma
Ekonomické instinkty
, jež hrají roli v našem rozhodování.
Z článků, které několik let publikuje na iDNES.cz, vznikla také jeho kniha
Psychologie pro každý den
Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání.
Je absolventem VŠE Praha a Filozofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.
Efekt Červené královny se na tomto trhu projevuje nejbrutálněji, laťka se zvedá trvale. To, co byla před pěti lety „exkluzivní dovednost pro experty“, je dnes „základní znalost“. Je to jako s mobilními telefony. Každý rok vyjde nový model, který má o jednu funkci víc. Vy ji nepotřebujete, ale aplikace, které používáte, přestanou na starém modelu fungovat.
Na pracovním trhu jste však tím mobilem vy. Musíte si tak do mozku neustále instalovat nové aktualizace, ne proto, abyste povýšili, ale aby vás váš vlastní obor „neodinstaloval“.
AI jako nejnovější bič
Navíc přišla umělá inteligence. Před dvěma lety jsme si mysleli, že AI bude psát básničky a generovat obrázky koček v astronautických oblecích. Dnes je to ten nejrychlejší běžecký pás, na kterém jsme kdy stáli. Nestačí, že umíte psát texty nebo programovat. Musíte to umět „v kooperaci s AI“.
Vznikl tak paradox: AI nám sice šetří práci, ale my tu ušetřenou práci a čas musíme okamžitě investovat do toho, abychom se naučili ovládat další AI nástroj, který nám ušetří ještě víc práce, kterou pak budeme moci věnovat... no, chápete to.
Běžíme jako šílení, produktivita lidstva stoupá do nebes, ale průměrný zaměstnanec je unavenější než horník v 19. století. Jen místo prachu z uhlí vdechuje modré světlo z monitoru.
Od řemesla k certifikované magii
Tento závod se přitom netýká jen lidí s MacBookem. Vezměte si takového instalatéra. Před třiceti lety mu stačil hasák a vědomí, že voda teče dolů. Dnes? Musí se vyznat v tepelných čerpadlech řízených přes Wi-Fi, umět nakonfigurovat chytrou domácnost a vlastnit certifikáty na pět druhů ekologických chladiv.
Pokud zůstane u „hasáku“, skončí u opravování kapajících kohoutků v bytech 1+kk. Trh s novostavbami ho předběhne rychlostí světla.
Nebo učitelé. Už nestačí učit látku. Musí být experty na interaktivní tabule, psychologii inkluze, kyberšikanu a vyplňování tabulek v pěti různých školních systémech. Učitel běží, aby jeho výuka vypadala „moderně“, i když se žáci pořád učí to samé – že bitva na Bílé hoře dopadla špatně a že ypsilon se píše po „b“ ve slově „být“.
Titulomanie a certifikátové šílenství
V biologii si někteří ptáci vyvíjejí stále delší a barevnější peří, jen aby dokázali, že jsou lepší než soused. Na trhu práce se tomuto peří říká „certifikáty“. Kdysi stačila maturita, pak se standardem stal magistr. Dnes? Pokud nemáte za jménem tolik písmen, že to vypadá jako výsledek kočičí chůze po klávesnici, jako byste neexistovali.
Efekt Červené královny zde funguje neúprosně. Čím víc lidí má vysokoškolský diplom, tím menší hodnotu tento diplom má. Aby se mladý ambiciózní jedinec odlišil, potřebuje další a další certifikáty. Zaměstnavatelé pak v požadavcích na pozici „asistent nákupu sponek“ vyžadují pět let praxe, znalost tří světových jazyků a schopnost teleportace. Ne proto, že by to ta práce vyžadovala, ale protože trh je běžci přehlcen.
Osobní brand: Když práce nestačí
Vrcholem marnosti je budování „osobního brandu“. Už totiž nestačí svou práci dělat dobře. Musíte umět i psát inspirativní příspěvky o tom, jak vás „neúspěch posunul dál“ nebo jak vás ranní káva naučila agilnímu managementu.
Pokud nepostujete aspoň dvakrát týdně, algoritmus vás odsoudí k zapomnění. Běžíte maraton v sebeprezentaci, přitom se snažíte najít čas na tu skutečnou práci, za kterou vás platí. Je to začarovaný kruh. Pracujete, abyste měli o čem psát, píšete o tom, co děláte, abyste měli pro koho pracovat.
Běh v papírových labyrintech
Ve státní správě je to pak naprostý bizár. Zavádí se „digitalizace“, což v praxi znamená, že musíte stejná data vyplnit do nového, nefunkčního online portálu. A pro jistotu je ještě vytisknout, orazítkovat a založit do šanonu, „kdyby to spadlo“.
Úředník tak neběží jen dopředu, ale na dvou pásech zároveň – jednom digitálním a jednom papírovém. Výsledkem je stav, kdy se vyřizování jednoho povolení prodlužuje úměrně tomu, kolik technologií má proces „urychlit“.
Medicína: Když se i lidské tělo stává souborem dat
A co teprve lékaři? Medicína byla vždy o studiu, ale dnes se z ní stal i technologický závod. Moderní diagnostické přístroje sypou data, která lidský mozek nestíhá procesovat. Lékař se tak musí stát bioinformatikem.
Musí sledovat i studie z celého světa, které vycházejí rychleji, než stíhá dopít studenou kávu mezi dvěma pacienty. Paradoxně i proto, aby zůstal kompetentním partnerem v očích pacienta – vyzbrojeného rozborem své diagnózy od AI. Musí tak ovládat nejnovější genové terapie i farmakologické novinky schválené v USA teprve včera v noci. Lékař tak sprintuje, aby zachraňoval životy, zatímco v předklonu bojuje s rozhraním nemocničního systému, které pamatuje pád Berlínské zdi.
Celoživotní vzdělávání
Dříve bylo „celoživotní vzdělávání“ ušlechtilým cílem pro lidi, kteří chtěli ve stáří luštit hieroglyfy nebo rozumět astrofyzice. Dnes je to povinnost, která visí nad hlavou všem – jako Damoklův meč. Pokud si o víkendu nepustíte webinář o nejnovějších změnách v daňovém zákoně nebo o tom, jak používat ChatGPT pro analýzu dat, máte, a možná i oprávněně, pocit viny.
Vzdělávání už totiž není ani tak o hloubce jako o rychlosti. Musíme do sebe „nasypat“ co nejvíce aktuálních informací, protože jejich trvanlivost je kratší než doba expirace jogurtu v akci. Červená královna nám šeptá do ucha: „Uč se, nebo zrezivíš.“ A tak se učíme, dokud nám mozek nepřeteče, jen abychom zjistili, že to, co jsme se naučili v pondělí, je už v pátek zčásti zastaralé.
Návod na přežití
Co s tím? Máme si všichni sbalit věci a jít pást ovce na Šumavu? (Varování: I ovce už mají dnes pravděpodobně GPS čipy a vyžadují digitální management pastvy). Takže pár tipů, jak efektu Červené královny nepodlehnout a naučit se s ním žít:
Strategický minimalismus:
Nemusíte umět všechno. Vyberte si jednu věc, ve které budete skutečně dobří. U ostatních si udržujte jen „funkční neznalost“. Stačí vědět, že to existuje a koho se zeptat (nebo jaký prompt napsat AI).
Digitální detox jako revoluce
:
Jednou za čas z běžícího pásu prostě seskočte. Svět se bez vašich LinkedIn příspěvků a znalosti nejnovější verze Excelu na víkend nezboří. Červená královna vás sice na chvíli předběhne, ale aspoň se vám nepřehřeje motor.
Budujte hluboké dovednosti (Deep Skills):
Technologie se mění, ale lidská schopnost porozumět lidské psychice, řešit konflikty a kriticky uvažovat jsou dovednosti, které mají trvanlivost staletí. Tyto „starosvětské“ schopnosti jsou jediné, které vám žádná aktualizace softwaru nevezme.
Uvědomte si, že v tom nejste sami:
Všichni kolem vás sprintují se stejným výrazem tiché paniky v očích. Občas stačí na kolegu v kanceláři prostě spiklenecky mrknout: „Taky nevíš, co po nás ta nová aplikace chce, co?“ Sdílená marnost je poloviční marnost.
Efekt Červené královny nezastavíme. Trh práce bude i nadále vyžadovat, abychom běželi. Ale je na nás, jestli u toho budeme funět jako o život, nebo jestli si občas dovolíme jen tak lehce poklusávat a kochat se krajinou, i když nás ostatní na chvíli předběhnou. Protože v konečném důsledku se i ta Červená královna nakonec unaví.