Havlíček: Neviditelná ruka trhu v energetice končí, bez garancí státu už to nejde
Rozstřel
Sledovat další díly na
iDNES.tv
Ve vládním programu píšete, že výkup privátních akcií ČEZ nepůjde ze státního rozpočtu, ale vlastním výkupem společnosti. Máte už jízdní plán? Kdy to začne?
Nebudeme to odkládat. Scénář máme, ale protože jde o cenotvornou informaci, nebudu k tomu říkat detaily. Jakákoli informace by okamžitě mohla mít vliv na cenu akcií, proto prosím o trpělivost. Je to závazek z programového prohlášení, říkal jsem to opakovaně i před volbami a bude to naplněno.
Bude to ještě letos?
Letos to v žádném případě nejde stihnout. Vždy jsem říkal, že je to náročná transakce, ale zvládneme to. Nebudeme to odkládat a věřím, že k tomu dojde v první polovině volebního období.
Víte už, jak konkrétně se to udělá?
Ano, scénář máme. Jsme ve fázi, kdy víme, jak postupovat.
Lidi zajímá, jestli se ČEZ zadluží, jestli to půjde z jeho aktiv, nebo třeba emisí dluhopisů. Jsou tyto varianty ve hře?
Rozumím, že to lidi zajímá. Právě kvůli velkému množství akcionářů a tomu, že se s akciemi denně obchoduje, by ale každé veřejné vyjádření spustilo spekulace, jestli cena půjde nahoru, nebo dolů. Proto prosím o trpělivost.
Až to nastane, co když akcionáři půjdou k arbitráži? Jste na to připraveni?
Každá taková transakce nevyvolává jen pozitivní reakce, mohou přijít i negativní. S tím musíme počítat. Je to náročné, ale jsem přesvědčen, že se to dá zvládnout dobře – podobně jako se to zvládlo například ve Francii.
Tvrdíte, že zestátnění umožní investovat do jádra a plynu. Proč to nejde při současné majoritní kontrole státu?
Jde to, ale velmi složitě. Energetické prostředí se za poslední roky zásadně změnilo a stát dnes neinvestuje jen do zdrojů, ale i do energetické bezpečnosti. Po Evropě vlády předkupují výrobní kapacity, garantují výkupní ceny, úvěry pro investory a v určitém smyslu se podílejí na „zestátňování“ rizik.
Tato situace není krátkodobá. Rozcházejí se proto zájmy minoritních akcionářů, kteří logicky chtějí maximalizovat zhodnocení, a státu, který řeší bezpečnost. Uvedu příklad plynu: stát může chtít dlouhodobé zajištění dodávek, ne nákupy na denním trhu. To posiluje bezpečnost, ale v určitém období to může vyjít dráž – a proti tomu mohou akcionáři protestovat. Podobně je to u jádra, malých modulárních reaktorů i plynu.
Je to tedy strategická záležitost.
Ano. A je potřeba si říct: pokud stát nese takřka všechna rizika, měl by odpovídajícím způsobem disponovat majetkem a budoucím ziskem. Zároveň to musí být pro minoritní akcionáře férové vyrovnání – nesmí to být tak, že se „odrbou“. Je to krok do značné míry vynucený energetickou situací v Evropě.
Mantra neviditelné ruky trhu v energetice skončila?
Jednoznačně. Energetický trh se změnil. Dnes vám nikdo nepostaví velký zdroj bez toho, aby mu stát negarantoval výkupní cenu a úvěry. Ostatně investice do jádra už dnes nedělá ČEZ sám – dělá je stát přes společnost Dukovany II, kterou plně ovládá a financuje garancemi a půjčkou.
V programu vlády píšete, že zahájíte stavební řízení nových jaderných bloků Dukovany 5 a 6 a přípravu projektu temelínských bloků 3 a 4. Dá se stihnout začátek výstavby prvního nového bloku v Dukovanech v roce 2029?
Ano, dá se to zvládnout. Stále se jede podle plánu, který jsme připravili v roce 2019 v rámci nového jaderného programu. Časový rozvrh se plní. Setkal jsem se i s jihokorejským ministrem průmyslu a potvrdili jsme si, že harmonogram je naplnitelný.
A zkušební provoz do konce roku 2036 a komerční provoz 2038? Platí to, nebo už je tam zpoždění?
Platí to. Diskutuje se, jestli zkušební provoz bude na konci roku 2036, nebo na začátku 2037 – jde ale o posun v řádu měsíců, což podle mě nehraje zásadní roli. Zatím platí to, co bylo naplánováno.
A Temelín? Tendr na Dukovany obsahoval opci na další bloky. Nebylo by strategičtější zvolit pro Temelín jiného dodavatele?
Po nástupu do vlády jsme okamžitě zahájili přípravu dalších dvou bloků v Temelíně – ve smyslu energetických a ekonomických podkladů. Vláda by měla rozhodnout, zda pokračovat, v průběhu roku 2027, předpokládám v prvním pololetí. Pokud se rozhodne pokračovat, pověří investora – v tomto případě ČEZ nebo jeho dceřinou společnost – aby zahájil přípravu.
ČEZ bude postupovat podle nastavené strategie a do značné míry i podle dohod s jihokorejskou společností KHNP, tedy vyvolá opci – právo první nabídky by měli Jihokorejci. To ale nevylučuje, že se do přípravy tendru může zapojit i někdo další. Reálně by v úvahu připadali spíše Francouzi; Američané nějakou formou s KHNP spolupracují, ale nechci předjímat. V každém případě budeme vybírat nejlepší nabídku z pohledu energetického řešení, ceny, kvality, logistiky a zapojení českých dodavatelů. KHNP má náskok.
A už to bude se zestátněnou společností ČEZ?
To teď neumím říct. Pokud v příštím roce stát po kladném rozhodnutí pověří ČEZ přípravou, je potřeba dodat, že se to týká Temelína. Současně se bude rozhodovat i o tom, zda se začne připravovat malý modulární reaktor ve stejné lokalitě.
Musí se to posuzovat společně z hlediska logistiky, harmonogramu a financí. ČEZ pak dostane časový prostor, maximálně rok, aby dořešil nabídky, a v průběhu roku 2028 by přišel s finálním řešením dvou velkých bloků, případně i malého modulárního reaktoru. V roce 2028 by pak rozhodla vláda.
Když mluvíme o malých modulárních reaktorech: vzhledem k častému odporu obyvatel, NIMBY efektu, předpokládáte, že budou jen v Dukovanech a Temelíně, nebo i jinde – třeba blíž městům?
Předně – pokud se projekt modulárních reaktorů rozjede, což je náš zájem, Česko v tom může hrát i významnější roli v Evropě.
Myslíte kvůli spolupráci s firmou Rolls-Royce?
Ano, mimo jiné. Malé modulární reaktory jsme začali připravovat už za naší předchozí vlády. Jednal jsem tehdy s investory a ČEZ následně vstoupil do projektu Rolls-Royce. Máme to připravené technologicky i legislativně – včetně úprav, které jsme prosazovali v roce 2021 v jaderném zákoně. Proto také intenzivně komunikuji s německou ministryní hospodářství: v Německu sledují naši přípravu a chtějí znát zkušenosti – legislativně, ekonomicky, investičně, finančně i logisticky.
Že by se Německo vrátilo k jádru?
Německo nedávno přiznalo, že odstavování jádra byla chyba. Současný kancléř o tom mluví otevřeně a ministryně hospodářství říká věcně, že malé modulární reaktory smysl dávají. Podobně se vyjadřuje i bavorský premiér. Malé modulární reaktory mají šanci, ale nenahradí velké jádro úplně. My tvrdíme: velké bloky musíme budovat a k tomu jako další produkt malé modulární reaktory.
A budou to lidé chtít místní lidé? Pokud to bude mimo areál současných jaderných elektráren?
Nemyslím si, že by proti malým modulárním reaktorům byl fatální odpor. Je to náročná stavba, ale regiony to nemusí rozdělit. Navíc to přinese pracovní příležitosti, peníze do regionu i prostředky na jeho rozvoj.
Kde byste je chtěli mít?
To je primárně rozhodnutí investorů. Nemusí to být do budoucna jen ČEZ, i když právě ČEZ je nejdál. Temelín je nejlogičtější, jen si musíme dát pozor, aby se při souběžné výstavbě s velkými elektrárnami nekřížila logistika. Pak lze uvažovat o lokalitách, kde dnes ČEZ provozuje uhelné elektrárny. Nebo v jejich blízkosti. Pokud skončí uhelná elektrárna a nahradí se čistým malým modulárním reaktorem, který přinese práci a pomůže regionu, nemyslím si, že by lidé byli masivně proti.
„Víme kdy a jak zestátníme ČEZ, detaily ale neřeknu, hýbalo by to akciemi,“ řekl v Rozstřelu moderátorovi Vladimíru Vokálovi Karel Havlíček (ANO), místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu.
Do vaší vlády vkládala řada lidí naději, že narovnáte podmínky ze zbytkem Evropy – mám na mysli drahé energie, kvalitu potravin, nízké mzdy. Reálně lidé kvůli inflaci zchudli o 30 procent. Jak to napravíte?
Bylo to dokonce 33 procent. Zásadní je naše hospodářská strategie, kterou jsme připravovali dva roky. Její filozofie je jednoduchá: tahounem musí být privátní sektor a stát mu musí připravit podmínky – energetickou infrastrukturu, dostupné ceny, investiční prostředí, odpisy, pracovní trh a také digitální a AI infrastrukturu.
Cílem je zvednout zisky firem i přes výzkum a inovace. Když firmy budou vydělávat, projeví se to v růstu mezd, vyšších odvodech, větších investicích a exportu – a to je základ zdravého růstu HDP.
Řada odborníků už otevřeně říká: český dělník vyrobí stejný výrobek jako dělník na Západě, ale má třetinovou mzdu. Zisky odtékají ven. Budete s tím něco dělat?
Je potřeba to vidět ze dvou pohledů. Zahraniční firma se přizpůsobuje českému trhu práce – těžko dá trojnásobnou mzdu, pokud je cenová hladina práce jinde. Postupně ale mzdy porostou, pokud zde firmy budou generovat vyšší přidanou hodnotu – a to je naše cesta, aby firmy měly šanci vydělávat.
Druhá věc je míra nezaměstnanosti: čím bude nižší, tím víc si lidé prosadí lepší podmínky, a firmy budou muset přidávat, aby si pracovníky udržely. Nechci, aby mzdy rostly tím, že firmy budeme dotovat. Chci, aby rostly díky ziskovosti, vyšší přidané hodnotě a napjatému trhu práce.
Nebudete tedy aktivně podporovat přísun zahraničních pracovníků, kteří i podle části politiků tlačí mzdy dolů?
Zahraniční pracovníci tu zpravidla nepracují za nižší mzdy. Firmy je ve většině případů neberou kvůli úspoře mezd, ale proto, že neseženou české pracovníky. Ve stavebnictví, službách i průmyslu jsou profese, kde prostě lidé chybějí.
Ale hovoří se o tom, že pracovní agentury zneužívají svého postavení.
Pokud zneužívá postavení pracovní agentura, souhlasím – to se musí vymýtit. Ale u samotných zaměstnavatelů platí, že ve většině případů nedávají zahraničním pracovníkům nižší mzdy; odbory by si to tvrdě pohlídaly. Přes agentury to může být jiné. Zároveň ale platí: když někdo potřebuje pracovní sílu do neobsazených profesí, musí mít možnost ji relativně rychle získat. Naším cílem není nekontrolovaný přísun, ale zrychlení procesu, aby firmy nečekaly třeba rok na vyřízení formalit u zahraničních pracovníků.
Jen abyste nenarazili na odpor svých koaličních partnerů – třeba SPD a jejich snahu zastavit přísun zahraničních pracovníků.
Shoda je v tom, že když české firmy pracovníky potřebují a na trhu nejsou, musí odněkud přijít. Neřešíme kvóty v tom smyslu, že by byly nedostatečné; řešíme rychlost procesu. Zároveň souhlasím, že se nesmí „zvednout opona“ pro nekontrolovanou migraci lidí, kteří nechtějí pracovat a budou čerpat dávky, případně ohrožovat bezpečnost. Neřízená migrace je problém, který vidíme v některých evropských zemích.
Ale minulý týden mi na vašem místě Tomio Okamura říkal, že Ukrajinci podsekávají české mzdy.
To ne. U pracovníků, které si vybírá průmysl nebo stavebnictví, platí, že v drtivé většině mají srovnatelné příjmy jako čeští zaměstnanci. Firmy si je nevybírají proto, že jsou levnější, ale proto, že nemají jinou možnost.
Jak chcete změnit strukturu české ekonomiky, aby nebyla jen montovnou? Jak dosáhnout vyšší přidané hodnoty – třeba přes startupy a umělou inteligenci?
Přidané hodnoty dosáhnete buď nízkými vstupy – to byla minulost – nebo výjimečnějšími produkty, které prodáte za vyšší cenu. To ale vyžaduje investice do inovací a výzkumu, což stojí velké peníze. Ideální je obojí kombinovat.
My jsme se bohužel dostali do situace, kdy je ekonomika drahá: ceny energií patřily v posledních čtyřech letech k nejvyšším. Proto jsme hned snížili cenu elektřiny o 10 procent a budeme pokračovat dál. Druhý krok je vytvořit prostředí pro inovace, vědu a výzkum – to je základ celé strategie. I proto mám pod jedním resortem i oblast výzkumu, vývoje a inovací.
Když zavřu oči a zasním se: co má Česko za pět až deset let symbolizovat? Dřív si s námi lidé v cizině spojovali pivo, auta, v poslední době i zbraně. Ve kterých segmentech má podle vás dominovat?
Automobilový průmysl zůstane silným pilířem, i když třeba s nižší profitabilitou. Nepochybně energetika – máme v ní respekt, skvělé inženýry, zázemí a školy.
A nepodceňoval bych dopravu a dopravní stavby, kde jsme také silní – a už to není jen o betonu a železu, ale o telematice, digitalizaci a umělé inteligenci v dopravě. Umělá inteligence se navíc prolíná všemi obory; i proto zvažujeme investici do AI gigafactory. Chci, aby Česko nebylo vnímáno jen jako země piva a památek, ale jako země budoucnosti: kvalitních univerzit, dynamických firem, startupů a špičkového výzkumu.
Chcete udržet růst HDP kolem 3 procent v příštích třech až čtyřech letech? Podaří se to?
Je to vysoká laťka, ale nemůžeme mít nízké cíle. Součet růstu za poslední čtyři roky byl tristní. Ten relativně vyšší růst v posledním roce je zčásti daný nižší srovnávací základnou.
Růst žene i spotřeba.
Ano, spotřeba hrála roli, ale hodně to táhl i stát. Částečně je to dáno výdaji na obranu a exportním výkonem.
A kdyby válka skončila, co bude potom?
Tohle není ideální zdravý růst HDP. Důležité ale je, že hospodářská strategie je základem pro dlouhodobější růst. Odmítám přístup minulé vlády, která hospodářskou politiku viděla jen optikou rozpočtu, navíc účetně. Musíme řešit rozpočet, spoluřídit inflaci – to je i v rukou vlády – a řídit růst přes nástroje a infrastrukturu.
Musíme usilovat o růst nad 2,5 procenta, jinak nemáme šanci financovat investice, které nás čekají: jádro, malé modulární reaktory, dopravní infrastruktura kolem 200 miliard ročně. S jednoprocentním růstem to prostě neufinancujeme.
Posunete konec výroby elektřiny z hnědého uhlí?
V cenách elektřiny jsme ovlivnili regulovanou složku – poplatky za sítě, obnovitelné zdroje a podobně. To jsme udělali hned od začátku vládnutí. Odborná veřejnost to vnímá pozitivně. Kritika, že to „odnese stát“, podle mě neobstojí: státu se to vrátí na příjmové straně – daněmi, odvody, investicemi. A pokračujeme: soustředíme se na energeticky náročné obory. Ještě letos zajistím, aby zpětně proběhly kompenzace nepřímých nákladů za rok 2025 a rozšíříme je o dalších 22 odvětví.
U energeticky náročných oborů?
Ano.
To jsou třeba skláři?
Keramika, skláři, výrobci cementu, vápna, část chemie a další. Rozšíří se okruh těch, kteří na kompenzace dosáhnou. Zároveň tlačíme na změnu systému emisních povolenek. Řeší to i Andrej Babiš na nejvyšší úrovni, já s ministry hospodářství. Setkal jsem se už s více než polovinou klíčových hospodářských ministrů v Evropě.
Povede se vám platnost druhé vlny povolenek oddálit, nebo dokonce zrušit?
Dobrá zpráva je, že čím dál víc zemí na to začíná nahlížet racionálněji. Špatná zpráva je, že většina se stále obává dopadů, a zároveň jsou pod tlakem spekulantů, kteří povolenky nakoupili a nechtějí přijít o jejich hodnotu. Ze systému, který měl být investiční, se stal spekulativní nástroj. Hledáme různé scénáře, nejsme dogmatičtí, ale musíme být urputní. Andrej Babiš je v tom velmi urputný a začínáme získávat podporovatele, i když jsem v rétorice opatrný.
A ještě jste mi neodpověděl na uhlí?
Uhlí odchází do značné míry přirozenou cestou, jenže je „nepřirozeně“ zatíženo právě cenou emisní povolenky, která zásadně zdražuje výrobu – v podstatě tvoří většinu ceny. Provozovatelé pak stojí před státem a zjednodušeně říkají: pokud to chcete udržet, zaplaťte to, pokud ne, zavřeme.
Uděláte to?
Teď jsme udělali kompromisní krok. Když skupina Sev.en oznámila, že zavře tři elektrárny, nejde o politické rozhodnutí „od stolu“. Podle zákona to musí propočítat ČEPS: dopady na bilanci, stabilitu sítě a další parametry. Pokud se rozhodne, že se něco musí udržet, Energetický regulační úřad dopočítá kompenzaci provozovateli.
Ten ji buď přijme, nebo nepřijme; případně se hledá jiné řešení. V tuto chvíli to vypadá, že pokud se nedojde k dohodě, zavřou se Počerady, zůstanou napůl Chvaletice a řeší se teplárna na Kladně.
Termín konce uhlí je tedy 2035?
Tak bych to neřekl. Uhelné elektrárny mohou běžet třeba do roku 2040, pokud se to bude provozovatelům vyplácet, nebo pokud stát dojde k závěru, že je nelze odpojit bez ohrožení stability sítě, bilance nebo cen. Pak to ale musí dotovat. Pokud budou k dispozici jiné zdroje a bilanci ustojíme, může se elektrárna zavřít. Uhlí je důležité nejen výkonem, ale i stabilitou přenosové soustavy. K nestabilním zdrojům potřebujeme stabilní – jádro, plyn, případně uhlí.