Proč pracujeme lépe, když víme, že se o nás někdo zajímá? Zjištění je překvapivé
K jednomu z nejpřevratnějších psychologických zjištění došlo při zdánlivě nenápadném experimentu ve 20. letech minulého století. Odehrál se v elektrotechnických závodech v Chicagu, kde vědci zjistili něco překvapivého: naše chování se mění, často i nevědomě, když víme, že jsme pozorováni – přesněji řečeno tehdy, když máme pocit, že je o nás zájem.
Experiment se světlem, který změnil psychologii práce
Jan Urban
Je autorem
řady publikací
, letos publikoval na téma
Ekonomické instinkty
, jež hrají roli v našem rozhodování.
Z článků, které několik let publikuje na iDNES.cz, vznikla také jeho kniha
Psychologie pro každý den
Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání.
Je absolventem VŠE Praha a Filozofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.
V hawthornských závodech v Chicagu se tehdy vědci snažili zvýšit produktivitu pracovníků, převážně žen. Cílem bylo zjistit vliv světelných podmínek na produktivitu při montáži určitého zařízení. Plán byl jednoduchý: zvýšit intenzitu osvětlení a sledovat, zda se výkon zlepší.
Výzkumníci světlo zesílili a výkon stoupl. Problém byl, že u kontrolní skupiny světlo naopak zeslabili – a výkon se zvýšil také. Ženy pracovaly intenzivněji i tehdy, když bylo osvětlení téměř na úrovni měsíčního svitu. Výzkumníky přitom nezajímal individuální výkon, ale celková výkonnost pracoviště.
Pointa? Změny produktivity nesouvisely se žárovkami. Ženy jen těšilo, že si jich někdo všímá a nebere je pouze jako součást výrobního procesu. Zjištění vstoupilo do psychologie jako hawthornský efekt – důkaz, že zájem a pozornost druhých mají výrazný vliv na naše chování.
Vedení chůzí
Jednoduchý trik, který funguje
V managementu se z tohoto poznatku vyvinula metoda známá jako management by walking around (MBWA), někdy překládána jako vedení chůzí.
Princip je jednoduchý: vedoucí nesedí celý den u stolu, ale občas projde pracoviště, zastaví se u lidí, zeptá se, jak jde práce, a prohodí pár vět – třeba i neformálně.
Na první pohled jde o drobnost. Ve skutečnosti tím spouští důležitý psychologický mechanismus. Pokud víme, že se o naši práci někdo zajímá, máme tendenci pracovat soustředěněji a pečlivěji. Nejde jen o kontrolu, ale i o sociální reflex – nechceme zklamat očekávání druhých.
Pozorovaný člověk je jiný člověk
Psychologové tento jev popsali obecněji: vědomí, že jsme pozorováni, mění naše chování. Stačí drobnost – kamera v obchodě, výzkumník se zápisníkem nebo vedoucí, který se zastaví u pracovního stolu.
Najednou si více hlídáme tempo práce, styl komunikace i detaily chování. Lidé jsou v takových situacích zdvořilejší, soustředěnější a někdy i kreativnější.
Ne proto, že by se změnila jejich osobnost, ale protože se aktivuje mechanismus sociální sebekontroly. Když víme, že jsme vidět, snažíme se být lepší verzí sebe sama.
Je lákavé vysvětlit tento efekt tím, že lidé pracují lépe, protože se cítí kontrolováni. Realita je ale složitější. Vedoucí může sledovat výkon přes tabulky a statistiky – a efekt je malý. Když se ale osobně zajímá o práci lidí, motivace roste výrazněji.
Podobný efekt lze pozorovat i ve školách. Studenti vědí, že jejich výsledky jsou zapisovány, ale silněji reagují na to, že si učitel jejich práce všiml. Výzkumy ukazují, že větší individuální pozornost vede ke zlepšení výkonu, i když se nezmění obsah výuky.
Pozornost jako silná forma motivace
Zdá se, že klíčem není kontrola, ale zájem. Lidé reagují na pozornost citlivěji, než by se mohlo zdát. Finanční odměny jsou důležité, ale pocit, že na naší práci někomu záleží, má často silnější motivační účinek.
Psychologové tomu říkají sociální uznání – potřeba být viděn a brán vážně. I jednoduchá otázka „Jak vám to jde?“ může mít větší efekt než složité motivační strategie.
Pokud tento pocit chybí, motivace rychle klesá. Člověk může být fyzicky v práci, ale psychicky už ne.
Překvapivý vliv ve zdravotnictví a sportu
Podobný jev se objevuje i ve zdravotnictví. Pacienti zapojení do klinických studií často dodržují léčbu disciplinovaněji než běžní pacienti. Výsledkem může být i lepší zdravotní stav – dokonce i u těch, kteří dostávají placebo.
Důvodem je právě pocit, že jsou sledováni a že se o ně někdo zajímá.
Ve sportu pak lidé často podávají lepší výkony před publikem než při tréninku. Tomu se říká sociální facilitace. Přítomnost druhých v nás probouzí snahu podat lepší výkon.
Jak efekt využít i u sebe
Hawthornský efekt lze využít i individuálně. Stačí navodit situaci, kdy máme pocit, že naše práce je „vidět“.
Mnoho lidí pracuje soustředěněji v kavárnách nebo knihovnách. Pomáhá i sdílení plánů – když někomu řeknete, že něco dokončíte, pravděpodobnost, že to splníte, roste.
Někteří si vytvářejí vlastní „publikum“ – sdílejí postup práce nebo si nastavují veřejné termíny. Podobně fungují i sociální sítě, kde zveřejňování pokroku posiluje motivaci.
Když se efekt špatně pochopí
Hawthornský efekt bývá občas chápán nesprávně. Zjištění, že pozornost může měnit chování lidí, začaly totiž některé organizace využívat v rozporu s jeho smyslem. Například pomocí kamer, softwarového sledování práce nebo detailních statistik výkonu – někdy až za hranu etiky.
Krátkodobě to může fungovat. Dlouhodobě se ale z této „pozornosti“ může stát stres. Pokud lidé získají pocit, že nejsou vnímáni jako partneři, ale jako objekty permanentního dohledu, efekt se může obrátit proti původnímu záměru. Motivace klesá a místo snahy odvést dobrou práci nastupuje sklon dělat jen to nejnutnější.
Hawthornské experimenty, které měly původně odhalit ideální osvětlení pracovního prostoru, však ukázaly něco podstatně jiného než význam sledování zaměstnanců. Prokázaly, že produktivita souvisí – a často velmi silně – s povahou prostředí, ve kterém se práce odehrává. Například s vědomím, že jsme součástí něčeho smysluplného nebo že si nás někdo všímá, protože se o nás zajímá.
A to je právě zjištění, na které organizace občas zapomínají. Možná proto, že světla v hale se měří snáz než lidská pozornost. Prostý a upřímný zájem o druhého může změnit víc než jakákoli technická modernizace – a někdy dokonce víc než celá motivační strategie firmy.