Manažeři dnes mluví o výkonu stejně často jako vrcholoví sportovci. Jen místo třeba běhání na stadionu sedí v zasedačce. Je psychický tlak v byznysu už srovnatelný se sportem? V mnoha ohledech je to podobné. Být manažerem dnes znamená pracovat pod velkým tlakem: odpovědnost, rychlé rozhodování v době nejistoty, nápor stresu, výsledky vyžadované za každých okolností. Byznys se nezastaví. Manažeři proto v praxi uplatňují podobné schopnosti jako sportovci během závodu. Adam Kulhánek Přední český expert na léčbu závislostí, který propojuje poznatky medicíny a pozitivní psychologie se světem byznysu. Jako uznávaný adiktolog se věnuje výzkumu a klinické praxi a vyučuje na lékařské fakultě. Absolvoval mezinárodní studium MBA v oblasti leadershipu. Má bohaté zkušenosti z prostředí velkých korporací, kde uplatňuje své znalosti o lidském mozku a psychice při rozvoji manažerů v soft skills, vedení a psychické odolnosti. Proč někteří lidé pod tlakem rostou a jiní se sesypou, i když mají stejné schopnosti? Rozhoduje o tom psychická odolnost, odborně řečeno rezilience. Ta určuje, do jaké míry je člověk schopen odolávat zátěži, přizpůsobovat se nečekaným změnám. A jak rychle může znovu fungovat po náročném období. Roli hraje také intenzita tlaku a délka vypjaté doby. Poznatky psychologie výkonu nám ukazují, že když je pro nás práce částečně výzvou a jsme pod mírným tlakem, výkon i chuť bojovat rostou. Pokud jsou ale tlak a stres příliš velké, vede to k nadměrnému vyčerpání a v krajním případě i syndromu vyhoření. Sportovec má jednu výhodu – po závodě je konec. Manažer i řadový zaměstnanec jedou pod tlakem často nonstop. Dá se vůbec dlouhodobě fungovat bez mentální hygieny? Lidé jsou dnes ve firmách v čím dál větším stresu. Podílí se na tom informační a digitální přehlcení, tlak na rychlost reagování i nejistá budoucnost některých druhů byznysu. Práce s vlastní psychikou je v dnešní zrychlené době naprosto zásadní. Manažeři i zaměstnanci by měli sami aktivně využívat techniky, díky nimž lze předcházet přetížení a vyrovnat se se stresem. Firmy dnes pro své zaměstnance daleko častěji zajišťují programy pro podporu duševního zdraví, pomoc koučů a psychologů. Dá se fungování pod tlakem naučit, nebo je psychická odolnost vrozená? Můžeme ji trénovat stejně jako sval? Dobrou zprávou je, že psychickou odolnost můžeme aktivně posilovat, a to nejen v práci, ale i v každodenním životě. Například tím, že zvládneme nervozitu při firemní prezentaci v angličtině nebo uděláme první krok ke změně, ze které máme lehkou obavu. Skvělou cestou k posilování odolnosti je třeba otužování. Mozek si náročné situace pamatuje a příště je vyhodnotí jako méně ohrožující. Právě díky tomu nás podobné zkušenosti postupně posouvají. Jak poznám, že už nejsem ve zdravém, ale v destruktivním módu? I pozitivní zátěž může být nebezpečná. Poznáme to tak, že to začne ohrožovat naše běžné fungování. Normální spánek a odpočinek už nepomáhají k nabrání sil. Zhoršuje se koncentrace, objevují se chyby z nepozornosti. Výrazně klesá motivace, už se nám nechce dál. Zhoršuje se nálada. Běžné věci už člověka netěší. A také klesá sebedůvěra, objevují se negativní myšlenky o sobě samém a pochybnosti. V tu chvíli je potřeba z vysokého výkonu vystoupit a podobně jako vrcholoví sportovci nejprve zregenerovat a pak se znovu vrátit do tempa. Inspirace od velikánů Práci mám rád, okouzluje mě. Dovedu sedět celé hodiny a dívat se na ni. Rád si ji šetřím. Při myšlence, že bych se jí měl zbavit, mi div srdce nepukne. Jerome Klapka Jerome, britský spisovatel Máš moc nad svou myslí, nikoli nad vnějšími událostmi. Uvědom si to a najdeš sílu. Marcus Aurelius římský císař a stoický filozof Tajemství úspěchu nespočívá v tom, že děláte práci sami, ale v tom, že rozpoznáte správného člověka, který ji udělá. Andrew Carnegie, americký průmyslník, obchodník a filantrop Poraďte nějakou techniku pro situace, kdy člověk v práci sklidí ostrou kritiku, udělá průšvih, selže... Podobné situace ohrožují naše ego. Můžeme prožívat stud a ztratit sebejistotu. Pokud to jde, je dobré získat odstup a zpětně si pojmenovat, co jsme v dané situaci mohli ovlivnit a co ne. Jinými slovy, co bylo pod naší kontrolou. Chyby a omyly patří ke špičkovému výkonu. Je to proces, nikoliv definitivní stav. A jaký postup byste doporučil pro lepší soustředění, pro uklidnění se před důležitou prezentací? Velmi dobře funguje například vizualizace vlastních zdrojů. Tedy připomenutí si situací, jež jsme v minulosti zvládli, a pocitu kompetence či jistoty, který jsme u toho měli. Pomáhá také pozitivní vnitřní dialog. Místo „nesmím to pokazit“ je lepší říkat si: „Jsem připravený, jdu do toho“. Získáme tím větší sebedůvěru. Běžně si vizualizujeme negativní věci, jak si představovat spíš to dobré a mít z toho užitek? Náš mozek upřednostňuje katastrofické scénáře a hrozby. Bohužel to negativně ovlivňuje samotný výkon. Při vizualizacích je důležité snažit se vytvořit si v hlavě co nejživější představu. Co v dané situaci prožívám, cítím, vnímám a vidím. Čím konkrétnější a realističtější představa je, tím více ji mozek bere jako reálnou zkušenost. Sportovci se tak připravují na vrcholné závody. Dopředu v hlavě prožijí vítězný úspěch i náročné momenty. V praxi tak připravuji i manažery na vysoce zátěžové situace, například jednání s vrcholovým vedením korporace. Díky tomu pak do situace nevstupují poprvé až v realitě, ale reagují klidněji a jistěji. Jaká jednoduchá technika přináší největší efekt, ale přitom ji skoro nikdo nepoužívá? Okamžitý efekt má pozitivní vnitřní dialog v náročné situaci. Vědomě používat krátké úderné věty, které povzbudí sebedůvěru. Například: „Jsem silný, mám vše pod kontrolou.“ Stále podceňovanou technikou je také práce s dechem. Nadechnout se nosem, krátce zadržet dech a pomalu vydechnout pusou. A toto třikrát zopakovat. Zklidní se stresová reakce a psychický tlak a zostří se pozornost. Hodně se dnes mluví o multitaskingu, jenže špičkový výkon vzniká ze soustředění. Neučíme se vlastně přesný opak? Bohužel ano. Multitasking vede ke kognitivnímu přetížení a rychlejšímu vyčerpání. Kdybychom se podívali na EEG, mozek jede v takzvaných gama vlnách. Je v permanentní pohotovosti, neustále přepíná pozornost a spotřebovává obrovské množství energie. I sportovci se při výkonu učí pracovat s pozorností a vědomě přepínat mezi širokým a úzkým zaměřením nebo mezi vnitřní a vnější pozorností podle toho, co situace vyžaduje. Jak posilovat koncentraci v době, kdy člověk každé dvě minuty kontroluje telefon? Pomáhají techniky mindfulness. Je to schopnost plně vnímat přítomný okamžik bez automatického odbíhání myšlenek jinam. Učí mozek vracet se zpět k jedné konkrétní činnosti a nenechat se neustále strhávat podněty z okolí. Právě v dnešní těkavé a předigitalizované době je to velmi důležitá schopnost, kterou můžeme trénovat. Lidé dnes často řeší věci, které nemohou ovlivnit, třeba ekonomiku, politiku, AI, budoucnost... Jak se přimět k soustředění se jen na to, nad čím mám kontrolu? Tohle je jeden z nejzásadnějších konceptů mentální odolnosti i osobní efektivity. Pokud většinu energie investujeme do věcí, které nemůžeme ovlivnit, velmi rychle přichází frustrace, bezmoc a negativní myšlenky. Naopak zaměření se na vlastní zónu kontroly posiluje naši motivaci i pocit vlastní účinnosti. V koučinku pracujeme s jednoduchou technikou dvou kruhů. Například manažer řeší nejistotu kolem reorganizace firmy. Do vnějšího kruhu si napíše věci, které sám nemůže ovlivnit. Do vnitřního kruhu pak konkrétní kroky, o nichž rozhodnout může. Třeba jak bude komunikovat s týmem nebo jak bude reagovat na změny. Smyslem je vědomě zaměřit energii na vlastní sféru vlivu a zbytek akceptovat, místo stěžování si na věci, které stejně nezměníme...