Za nadbytečná kila mohlo před mnoha lety zlomené srdce, říká Andrea po proměně
Hodně nyní sportujete a jdete lidem příkladem, byla jste sportovně založená už od mládí?
Sportovně založená je asi správně zvolené slovní spojení. Vždy mě bavilo a stále baví být v něčem dobrá, což je úděl nás lidí ve znamení Panny. Takže když mě už na základní škole povolávali do soutěží ve šplhu nebo v běhu, chtěla jsem být vždy nejlepší. S aktivním sportem jsem ale začala až kolem dvacátého roku. První nesmělá návštěva fitka a první pokusy o aspoň nějaké mávání činkami.
Co je pro vás co se sportu týče nej? Co vás udržuje v kondici, co nejlépe buduje svaly?
Co se týče sportu, mívám vlny. Vlna, kdy mě absolutně naplňuje běhání, a pak zase vlna, kdy běhání nenávidím a propadnu cvičení v posilovně. Když hodně běhám, tělo zeštíhlí, jsem drobnější, na váze lehčí, bez zadku. To proto, že dlouhý běh sežere svalovou hmotu, tak to prostě je. Naopak když se věnuji tvrdým tréninkům v posilovně, kdy zvedám těžké činky a posouvám své hranice v tom, co se ještě dá zvednout, sice jde ručička na váze víc a víc nahoru, což jako žena těžce nesu, ale tělo se krásně tvaruje a je mnohem hezčí na pohled. Běh mi vyčistí hlavu jako nic jiného na světě, ale pěkné tělo uděláte nejlépe v posilovně s těžkými vahami.
Najdete si na nějakou pohybovou aktivitu čas každý den?
Ano, to je jedna z věcí, kterou opravdu potřebuji. Vlastně dost často slýchám, že jsem magor. Odpovídám, že já nejsem magor, protože se hýbu, ale vy jste magoři, že se nehýbete! Je potřeba si uvědomit, že s přibývajícím věkem je ta potřeba pohybu markantnější. Dokud se tělo hýbe a pracuje, tak funguje. Promazávají se klouby, jede pěkně trávení, lymfa, hormony, psychika, je to jedno s druhým. A tím, že svalová hmota s věkem postupně přirozeně ubývá, měli bychom se snažit ji když už ne budovat, tak aspoň udržet tím, že jsme v pravidelném pohybu.
Docela se ale nadřete i během maderoterapie, kterou děláte!
Jsem napůl úředník a napůl masérka a maderoterapeutka. Ve dny, kdy jsem ve svém salonu, mám pohybu opravdu dost. Ve dnech, kdy sedím na radnici, chodím aspoň pěšky přes celé město do práce a o polední pauze vyrážím na půlhodinové kolečko kolem města. V létě mám místo nohou kolo, ať už horské, nebo silniční, v uších podcast, a to je moje forma meditace. Bydlím na úpatí Krušných hor, takže aktuálně stačí skočit do auta a za patnáct minut už stojím v bílé stopě nebo v přezkáčích. Máme z jedné strany Krušné a z druhé Doupovské hory a příroda je tu opravdu moc krásná. Všem doporučuji skiareál Alšovka! Pláčete, že na Klínovci stojíte kilometrové fronty, a naše městská sjezdovka je prázdná a s naprosto skvělou atmosférou.
Jste také velkou propagátorkou otužování. Kdy jste s tím začala, jaké ty začátky vlastně byly? Co doporučujete úplným začátečníkům a v jaké nejstudenější vodě a na jakém nejneobvyklejší místě jste se otužovala?
S otužováním jsem začala za dob covidu. Běhám ráda v zimě a tenkrát po každém běhu a zpocení následoval hned knedlík v krku, nastydnutí a kašel na čtrnáct dní. Řekla jsem si, že zkusím studenou vodu, ale ne ve sprše, venku. Vlezla jsem do rybníku u kamarádky u pivovaru, nechala se u toho vyfotit a zveřejnila na Facebooku, do čeho se hodlám pustit a jestli by se někdo nechtěl přidat. Strhla se obří vlna zájmu, začali jsme jezdit dvakrát týdně na koupaliště, totálně jsme vždycky naplnili parkoviště a hodně se nasmáli. Ale co je důležité, nikdo z celé skupiny za celou zimu nevynechal, nikdo neonemocněl! A to jsme lezli do vody v těch největších plískanicích, kluci sekali díru do ledu a nás na břehu v plavkách bičoval sníh s větrem a nic. Prostě nezlomná imunita.
A jak tedy začít?
Začátečníkům doporučuji to prostě udělat. Strhla jsem už tolik lidí, kteří si klepali na čelo, ale vlastně to strašně chtěli zkusit. Pak ochutnali ledovou vodu a už nebylo cesty zpátky. Ten pocit, kdy se vynoříte z třístupňové vody, je totiž nepopsatelný. A pozor, všichni jsme se shodli, že tohle studená sprcha neumí. Je potřeba se ponořit a nechat tu ledovou vodu, aby vás obklopila. Mě moc lákalo se ponořit ve Finsku u polárního kruhu. Akorát že tam všechny vodní plochy byly beznadějně zamrzlé. Aspoň jsem se tak prošla v plavkách v té překrásně zmrzlé krajině v minus osmadvaceti stupních.
V minulosti se vám podařilo výrazněji zhubnout. Co této proměně předcházelo?
Celý příběh mého tehdejšího vypapání začal zlomeným srdcem, kdy jsem jako mladá holka myslela, že ten žal půjde zapít. A tak jsem pila a pila a mezi koktejly jedla jen čínské polévky. Pak přišel další vztah a večery s plným stolem jednohubek a víkendy s přáteli, kdy se stoly prohýbaly jídlem a alkoholem. A já najednou zjistila, že jsem prostě fakt tlustá.
Co jste tedy nakonec změnila?
Zkusila jsem všechno, nebudu lhát. Mačingová, dělená strava, prášky na hubnutí, prsteny na hubnutí, časopisy Dieta, čaje, zaklínadla, vesmírné energie. Bylo mi dvacet a plácala jsem se v tom. Dělala jsem věci, které jsou úplně špatně. Ale každé tělo reaguje trochu jinak a to, co pomáhá mně, nemusí pomáhat vám. Mně tenkrát pomohlo vyhodit z jídelníčku víno, sportovat a chodit spát úplně hladová. Ráno jsem se probouzela s plochým břichem, na váze o pár deka méně. Teď je to vlastně přerušovaný půst, který mimochodem vřele doporučuji nastolit. Tělo vám poděkuje!
Jak to dělat, aby to bylo udržitelné?
Už dlouhé roky jedu systém – přes týden v režimu, pátek sobota volněji, neděle zpět do režimu. Týden uteče jako voda a o víkendu si dám, na co mám chuť. Není tam tak žádné bažení a touha po něčem, co mám zakázané. O víkendu si to dám a hlava i tělo jsou spokojené. Takhle si myslím, že se to dá udržet dlouhodobě. Já sama používám kalorické tabulky, když na sobě zase potřebuji zapracovat. Je to nejpřesnější ukazatel toho, co sníte. On už člověk samozřejmě ví, kolik si které potraviny může dát, aby to bylo v mezích, ale občas si ty tabulky zadávat vám může otevřít oči a velmi rychle odhalit, kde je problém a proč váha nejde dolů. Každý den mám výdej, chci mít vydaných aspoň pět set aktivních kalorií, a pak mám větší prostor na víc jídla. Miluji sladké a beru ho jako odměnu za výdej, i když to taky není úplně správné nastavení mysli. Ale jak říkám, každý si časem přijde na to, co na něj funguje, a tak je to v pořádku.
Co zahrnuje váš jídelníček?
Všechno, co má mít. Každé jídlo je plné bílkovin a vlákniny. Jsem člověk, kterému nevadí jíst pořád stejné potraviny, tvaroh s ovocem k svačině mám třeba každý den. Snídám vejce, taky každý den už x let a každý den se na ně těším! Pak klasický oběd, a pokud se vejde do tabulek, tak i klasická večeře. Pokud se nevejde, zmenším porci. V létě večeřím velké saláty vždy s dostatkem bílkovin. Krásně zasytí, člověku není večer těžko a navíc do sebe dostane spoustu vlákniny a vitaminů.
Zhřešíte někdy a dáte si hamburger, nálož sladkého a podobně?
No ježišmarjá. O mně kolují různé zvěsti, lidi se mnou nechtějí chodit na jídlo nebo do kavárny, že jsem ten výživový poradce… já ale nejsem žádný orotodox a rozhodně nikoho nevychovávám. Pokud budeš chtít poradit, ráda poradím, ale pokud ne, dělej si co chceš. Kdo mě dobře zná, ví, že nejšťastnější jsem, když se jde na jídlo. Já osobně jím většinu roku zdravěji a na dovolených si dávám dovolenou od všeho, od režimu i od sportu. Dopřávám si, ochutnávám, dám si drink a jsem s tím naprosto v míru. Horší je, když jsou ty dovolené čtyři za rok, a jako že jsou.
Vedete ke sportu i děti?
Rozhodně, s první dcerou jsem do sedmého měsíce těhotenství chodila běhat a vlastně od té doby, co se naučila používat nohy, tak se nezastavila. Od šesti let obě chodí na atletiku, obě lyžují, plavou… starší dvanáctiletá na co sáhne, to jí jde – reprezentuje školu v běhu, plavání, instruktor na snowboardu ji po první lekci řekl, že až bude na olympiádě, bude chtít její podpis. Mladší jde v jejích stopách, ale je opatrnější, dává na sebe pozor, čehož si jako maminka cením. Naše děti tráví život aktivně, nejraději jsou venku a za to jsem hrozně ráda.
Co je podle vás zásadní v cestě za vysněným já?
Postavit si ten svůj cíl na první místo v žebříčku priorit. To vídám strašně často, že ženy sice chtějí změnu, ale mají tři sta výmluv, proč vlastně nemohou. V tu chvíli už vím, že ještě není ten správný čas, správné odhodlání. Všechno má svůj čas a pokud se rozhodnu něco se sebou udělat, samo se to neudělá – musím teď holt upozadit jiné věci a nějaký čas věnovat sobě a dosažení svého cíle. A ten cíl si stanovit. Já když nemám stanovený cíl, jen se plácám ode zdi ke zdi. Ale když si řeknu, že ujedu za rok 2 026 kilometrů na kole, tak to prostě ujedu, i když pak v prosinci jezdím ve sněhu a pěti vrstvách oblečení. Ale bez toho cíle bych po nějakém kole v prosinci ani nevzdechla.
Líbíte se sama sobě?
Ano. Vím samozřejmě o svých nedostatcích, ale už mi není dvacet, abych se tím trápila nebo na sobě něco nenáviděla.
Jak vnímáte dnešní trendy a hubnutí za pomocí injekcí na hubnutí s Ozempicem, Mounjaro apod.? Zkusila byste také něco z toho? Nebo se k tomu stavíte spíš skepticky?
Jako výživový poradce jsem proti tomu, že si něco píchnete a to něco ve vás zabije pocit hladu. To vás nic nenaučí. Až s pícháním přestanete a zase budete jíst tak, jak jste jedli a vyjedli se do těla, ve kterém nejste spokojení, budete v tom zpátky ještě s pár kily navrch jako bonus. Navíc tedy v 90 procentech tato rychlá zhubnutí lidem neprospívají na vzhledu, zestárnou a jsou želé s kůží o dvě čísla větší. Asi to dokážu pochopit u morbidně obézních lidí, kdy to z toho zdravotního hlediska jinak nejde, ale u zdravých mladých lidí je to pro mě známka určité slabosti.
Myslíte si, že základ je opravdu naučit se mít rád své tělo?
Vím, že je to někdy těžké. Ale to tělo za nic nemůže, tělo dělá, co jen může, aby fungovalo s tím, co na něm pácháme. Když si člověk uvědomí, jak jedno s druhým zapadá a jak moc se na tom těle projeví strava a životní styl. Z valné většiny mi klientky, které se pustily do zdravého stravování, říkají, že přes počáteční porodní bolesti došly do stavu, kdy je opravdu baví připravovat si krabičky na další den, hrají si s potravinami, vymýšlí recepty a hlavně cítí se tak skvěle! Vlila se jim do žil taková energie, jakou nepamatují. Když si pak při nějakém „cheat day“ dají k obědu kaťák s hranolkami a koláč, je jim tak šoufl, že se zase rády vrací ke zdravému. Nehledě na to, že je pak na kontrolách obvodní lékaři chválí, jak se jim zlepšily krevní výsledky, cukry, cholesteroly. Jak se jim spravil spánek a trávení, odstranily se vleklé tělesné potíže…
Kolik se vám tedy podařilo zhubnout a z jaké váhy?
První úspěch byl ze 75 kg na 63 kg. Po tomhle úspěchu jsem se stala pro všechny odbornicí na hubnutí a žádali mě o rady. Protože mě to ale vážně chytlo, chtěla jsem vzdělání. Absolvovala jsem ohromně přínosný kurz výživového poradce, který vedl Ivan Mach a spousta lidí s ještě více tituly, lékaři a odborníci. Od té doby jsem už definitivně věděla, jak lidem (a také sobě) pomoct. Těch kurzů pak proběhlo ještě několik a vlastně pořád se dovzdělávám. V prvním těhotenství jsem přibrala 22 kilo a s těmi jsem zamávala do půl roku, v druhém to bylo kil 18 a ta už jsem tedy nikdy všechny pryč nedala, aspoň ne na váze, oblečení je mi všechno pořád stejně. Z legrace říkám, že ve mně ještě jedno tříkilové dítě asi zůstalo.
Měla jste někoho jako inspiraci?
Neměla. Nalepila jsem si vždy na lednici fotku sama sebe v nejtlustším období, to byla nejlepší inspirace proč nezhřešit.
Vnímáte nějaké změny na svém těle s přibývajícími roky?
Bohužel ano. Cítím to, o čem vždy všichni mluvili a já dělala: „Pfff, výmluvy’'. Je to pravdu tak, že dřív stačilo v jídle ubrat nebo v pohybu přidat a kila byla pryč. Teď po čtyřicítce jde každé kilo dolů hůř. Kůže ztrácí pružnost, nikdy jsem se nemazala a teď je bambucké máslo na celé tělo každý den můj nejlepší kámoš a doufám, že to všechno doženu. Paměť už by taky potřebovala hard reset, co si nenapíšu, okamžitě zapomínám. Jaká byla otázka? Naopak ale musím říct, že svalová paměť funguje pořád perfektně, a když se po nějaké pauze vracím do tréninku, velmi rychle jsem zpět.
Kde se vidíte za deset let?
Bože, doufám, že tam kde teď! To znamená, že budu zdravá a každý den v pohybu. Že budeme všichni zdraví.
Co je kromě sportu vaším koníčkem?
Je to cestování. Razím heslo, že všude dobře, tak co doma, a taky to, že prachy se mají točit, ne škudlit. Pořád jen chodíme do práce a vyděláváme, je potřeba si ty peníze i užívat, protože podle aktuální kalkulačky půjdu do důchodu v sedmašedesáti letech a pěti měsících a to už si toho života moc užít v plné síle nestihnu.
Povíte nám ještě něco o té výše zmíněné maderoterapii, které se věnujete?
Začala jsem se jí věnovat, protože jsem na ni sama chtěla chodit, ale nebyl nikdo v našem městě ani okolí, kdo by ji dělal. Tak jsem se toho chopila já. A protože jsem nechtěla provozovat maderoterapii bez masérského oprávnění, rovnou jsem si rozšířila obzory a obojí spojila. Já jsem ten typ člověka, který nedokáže někomu nabídnout něco, o čem sama nejsem přesvědčená. Obdivuji všechny prodejce všeho možného. Vlastně je mi dost proti srsti nabízet komukoli cokoli. Nicméně účinky maderoterapie jsou tak skvělé, že nemohu než ji doporučit všem. To, jak se lymfa válečky vyhání z periferií směrem nahoru a zároveň se přitom masíruje kůže, to je kombinace, která opravdu neskutečně funguje. Pokaždé mi po maderoterapii klientky líčí, kolikrát byly čůrat. A jak pak vypadají jejich nohy. Může to každý, kdo nemá trombózu, křečové žíly nebo nějaké akutní onemocnění či otevřené rány. Nevyzkouší si ji ani těhotná žena. A malý tip, pokud chcete urychlit menstruaci, maderka je spolehlivá. Já ji provádím ve studiu EnergyPoint v Klášterci nad Ohří, kde provozujeme i jógu a další příjemné věci.