Zatímco většina mariánských zjevení, jako jsou ta v Lurdech nebo Fatimě , se odehrává před zraky několika málo vyvolených vizionářů, Zeitoun byl jiný. Podle dobových odhadů se na místě v průběhu let 1968 až 1971 vystřídaly miliony lidí – od prostých dělníků přes novináře a diplomaty až po tehdejšího egyptského prezidenta Gamála Násira. První svědkové? Muslimští dělníci z garáží Vše začalo 2. dubna 1968 krátce po západu slunce. Skupina muslimských mechaniků a řidičů z garáží naproti kostelu svaté Marie si všimla postavy na střeše. „Původně si mysleli, že jde o ženu chystající se k sebevraždě skokem z kopule,“ uvádí ve své studii historik Donald A. Westbrook. Jeden z nich, Farouk Mohammed Atwa, začal volat: „Dámo, neskákejte!“ Vzápětí si však přihlížející uvědomili, že postava září. „Byla tam, pět nebo šest metrů nad kopulí… celá postava jako fosforová socha,“ popsal později biskup Athanasius , jeden z mnoha očitých svědků. Podle koptské pravoslavné církve se Marie zjevovala v modlitební póze, obklopena světelnými úkazy připomínajícími holubice, a za celou dobu nepromluvila jediné slovo. Na pomezí víry a politiky: Egypt po šestidenní válce Proč se Zeitoun stal takovým fenoménem právě v roce 1968? Antropoložka Cynthia Nelsonová z Americké univerzity v Káhiře upozorňuje na důležitý kontext: Egypt se právě vzpamatovával z drtivé porážky v šestidenní válce (1967). Národ tak hledal naději. „V době deseti měsíců po válce se Zeitoun stal středem pozornosti tisíců Egypťanů různých náboženství,“ píše Cynthia Nelsonová . Pro muslimy je Marie (v koránu Marjam) jedinou ženou jmenovanou v jejich svaté knize, což vysvětluje, proč se u koptského kostela modlily davy napříč konfesemi. Egyptský stát, ač oficiálně sekulární, zjevení nebrzdil – naopak, prezident Násir ho údajně osobně sledoval a církevní komise úkaz oficiálně uznala již v květnu 1968. Hra světel, nebo masová halucinace? Skeptici mají pro události v Zeitounu pragmatičtější vysvětlení. Sociologové mluví o masové hysterii či kolektivní vizi vyvolané společenským stresem. Jiné teorie pracují s takzvanými zemětřesnými světly – světelnými jevy vyvolanými pnutím v zemské kůře, které se mohou objevit v seismicky aktivních oblastech. Sama Cynthia Nelsonová, která se pokoušela úkaz vědecky pozorovat, byla zdrženlivá. Viděla sice záhadné světelné záblesky, ale nikoliv jasnou ženskou postavu. Zjevení v Zeitounu, fotografie ze 2. dubna 1968. Fotografie jako důkaz? Expertíza budí pochybnosti Tato černobílá fotografie má být důkazem zachycujícím zářící postavu přímo nad kostelem. Ačkoliv ji mnozí věřící považují za nezpochybnitelný důkaz, moderní analýza digitálních archivů odhaluje trhliny. Snímek nese jasné stopy pozdějších úprav v grafických editorech – metadata souboru dokonce přímo zmiňují použití softwaru Picsart. Nejde tedy o čistý dobový negativ, ale o digitálně upravenou verzi, kde byl pravděpodobně zvýšen kontrast a zvýrazněna záře. Jelikož chybí dohledatelný originál v agenturních archivech nebo konkrétní autor, zůstává tato fotografie spíše ikonou a lidovou tvořivostí než hmatatelným vědeckým důkazem. Skutečné drama se tak na přelomu 60. a 70. let odehrávalo především v očích milionů svědků, nikoliv v čočkách tehdejších fotoaparátů. Fakta o zjevení v Zeitounu Místo: Koptský pravoslavný kostel sv. Marie, čtvrť Zeitoun, Káhira. Trvání: Od 2. dubna 1968 do května 1971 (pravidelně několikrát týdně). Oficiální postoj: Koptská církev zjevení uznala po vyšetřování speciální komisí. Vatikán se oficiálně nevyjádřil a ponechal verdikt na místních koptských autoritách. Typické úkazy: Světelná postava nad kopulí, zářící „holubice“ létající vysokou rychlostí, vůně kadidla šířící se v okolí. Počet svědků: V době největšího rozkvětu fenoménu se odhaduje na 250 000 až 500 000 lidí během jediné noci.