V diplomacii blízkovýchodního regionu se pohybujete přes 30 let. Nedávno jste se vrátil z cesty, během níž česká delegace vedená ministrem zahraničí Petrem Macinkou jednala v Izraeli a následně v Saúdské Arábii. Jak se náš vztah s těmito zeměmi za dobu vaší kariéry proměnil? Naše zahraniční politika vůči Izraeli je dlouhodobě velmi konzistentní. Přijet osobně do Izraele v Den památky obětí holokaustu, kdy se rozezní sirény a celá země se zastaví, a podpořit je v nelehké době po íránských útocích, má zcela zásadní symbolický význam. Češi, jako jedni z mála v Evropě, byli přímou obětí a součástí protektorátu. Na rozdíl od vlád některých jiných států, které se za války na hrůzách přímo či nepřímo podílely, máme úplně jinou, mnohem čistší výchozí pozici. Naproti tomu vůči Saúdské Arábii se vztahy obrovsky změnily. Když jsme v roce 1995 otevírali ambasádu v Rijádu, úroveň vzájemného obchodu se blížila nule. Tamní obyvatelé tehdy měli v pasech napsáno, že pas platí pro všechny státy světa s výjimkou komunistického bloku, takže ani příjezdový turismus do Česka neexistoval. My máme ve Vyškově expertní centrum pro chemické vojsko a ochranu proti zbraním hromadného ničení. V tom jsme nejlepší z celého NATO. Témata: Zpravodajství , Saúdská Arábie , Česká republika , Jordánsko , Izrael , Arabský poloostrov , Petr Macinka