Mají mě za literární ombudsmanku, abych vyprávěla i jejich příběh, říká Klabouchová
Román Vona, který před pár dny vyšel, jste měla v šuplíku pět let. Ve vydání ho vždycky předběhla jiná vaše kniha. Jak se to stalo?
Tuhle knihu jsem napsala v roce 2021, hned po Pramenech Vltavy. Jenže v redakci mi úplně neprošla, nechtěli totiž vydávat každý rok román ze Šumavy. Vznikla tak nepsaná dohoda: jeden rok šumavské téma, druhý rok něco jiného. Vona se proto nejdřív posunula za knihu U severní zdi.
Ani potom však nevyšla.
Nevyšla. Na řadu sice přišlo šumavské téma, ale mezitím jsem odevzdala rukopis o šumavských bludičkách Ignis fatuus. A ten se v redakci zdál zajímavější, takže dostal přednost. A podobné to bylo i s dalšími knihami. Vždycky mi říkali: Ta nová je lepší!
Nedávno jsem byla ve Francii na festivalu noir literatury a moje knihy tam představovali jako horor. Takže i v zahraničí berou naši historii jako dost temnou. A Šumavu možná ještě o něco víc než jiné regiony, protože tam se minulost často překrývala a zametala.
Témata:
Kultura
,
Magazín DNES
,
kniha
,
Šumava
,
Petra Klabouchová
,
Česká republika