Jaký byl podzim Tomáše Součka? Z pohledu reprezentace určitě povedený. Cíl jsme splnili, je to hodně pozitivní. Jak po týmové tak i individuální stránce. Co se týče West Hamu, tak je to složitější. V čem? V tabulce bych chtěl být mnohem výš. Věřím, že se posuneme. Tři roky za sebou jsme hráli poháry a chceme je hrát i v příští sezoně. Sám můžu být spokojený, trenér mi věří, hraju všechno, dal jsem čtyři góly. Po Patriku Bergerovi jste jako druhý Čech vstřelil v Premier League víc než třicet branek. Co to pro vás znamená? Vidíte, zrovna jsem teď někde viděl, že jsem dal jedenatřicet gólů v české lize i za Slavii. Občas mi někdo něco pošle nebo i já se sám podívám na videa třeba všech gólů ve West Hamu, je to všude na YouTube. Když se na to dívám, je to něco, co v sobě docela dost prožívám. Ale na tréninku nebo při zápase nemyslím na to, kolik gólů jsem vstřelil. Ale cítím, že jsem tady něco odvedl, v zápase mám víc sebedůvěry, abych zase něco ukázal. Na Bergera vám chybí sedm branek. Věříte si na něj? Hodně lidí mi říká, že už je to blízko, ale ta meta je pořád ještě hodně daleko. Soustředím se hlavně na to, abych pomohl týmu. Dát v Anglii 31 branek je mnohem těžší než v české lize. Jaké to bylo pro vás? Konkurence je obrovská. Ve West Hamu hraju střed zálohy a každý půlrok nebo rok mi tam přijde hráč skoro za miliardu korun. Je mnohem těžší se vůbec dostat na hřiště, natož dávat góly. Ve Slavii jsme měli sedmdesát procent držení míče každý zápas a několik šancí. Věděli jsme, že když něco nepokazíme, zápas vyhrajeme. Tady máme třeba jednu dvě šance. Ve Slavii jsem dal i dost branek z penalt, tady je nekopu. Navíc jste byl vždycky spíš defenzivní záložník. Mám pozici, z níž se moc gólů nedává. Teď se snažím do vápna chodit víc, ale pořád se cítím spíš jako defenzivní hráč. Za góly jsem rád, jsou navíc. Chci jen pomoci týmu, chci být pořád v pohybu, platný v obou vápnech. Hodně mě tady spojují s tím, že jsem ten nejdůležitější hráč jak ve vlastním, tak v soupeřově vápně. A tohle spojení je skvělé. V létě přišel nový trenér Lopetegui. Jak jste změnu přijal? Když ke změně dojde po dlouhé době, tým to zasáhne. Navíc přišlo dalších šest sedm nových hráčů, mužstvo se tvořilo. Na začátku sezony bylo znát, že nejsme sladění. Věřím, že už jsme si kostru našli. Poslední zápasy jsme měli dobré, vyhráli jsme třeba i v Newcastlu. Věřím, že se zlepšujeme. Tabulka je vyrovnaná. Když vyhrajete dva zápasy za sebou, posunete se hodně. Pohárům už bychom byli blízko. Chybí vám poháry hodně? Na jednu stranu ano, užívali jsme si to. Venkovní zápasy jsou jiné než v Anglii, měli jsme úspěchy. Byli jsme v semifinále, ve čtvrtfinále, pak jsme Konferenční ligu vyhráli. Proto mi chybí. A ta druhá strana? Poháry nehraju asi po devíti letech, když do toho počítám i Slavii. Aspoň mám víc času na rodinu. Vždycky jsem říkal, že se mi líbí hrát víkend, v týdnu, pak zase víkend. Když teď jedeme v režimu sobota - sobota, máme v úterý, ve středu, ve čtvrtek těžší tréninky. Fyzická výkonnost je podobná, mentální byla náročnější. Ta byla i po prvním utkání podzimu v reprezentaci. Ligu národů jste začali debaklem 1:4 v Gruzii, ale pak vývoj otočili a svou skupinu vyhráli. Čekal byste to? Měli jsme těžkou skupinu, čtyři hodně vyrovnané týmy. My to nakonec zvládli nejlíp. Všichni si pamatujeme, jak jsme do toho vstoupili. Po Gruzii jsme pět zápasů neprohráli, doma třikrát vyhráli, to bylo super. A v příštím roce kvalifikace. Samozřejmě, že chci být úspěšný s West Hamem, ale můj hlavní cíl je mistrovství světa. Los k vám byl příznivý. Troufáte si i na první místo ve skupině a přímý postup? Ještě nevíme, jestli dostaneme Francii, nebo Chorvatsko. Ať už chytíme kohokoli, tak věřím, že si můžeme říct: Pojďme do toho, pojďme zkusit první místo. Samozřejmě, je tam ještě Černá Hora a další dvě země Faerské ostrovy a Gibraltar. V Česku jste opět vyhrál podzimní část ankety Zlatý míč a vykročil k pátému prvenství. Je to pro vás ještě překvapení? I kdyby to bylo podesáté, pořád je to překvapení. Pořád se cítím, jako když to bylo poprvé. Každý takový úspěch je pro mě překvapením a zároveň zadostiučiněním. Protože vám dřív mnozí nevěřili? Pořád se cítím jako hráč, který před několika lety přemýšlel, jestli půjde do druhé ligy na hostování, jestli vůbec bude hrát první ligu. Ty kroky jsou obrovské. Že se to za těch pět sedm let posunulo až sem, to je pro mě, dá se říct, pořád sen, který žiju.