Z areálu bývalé raketové základny v katastru obce Mokrá-Horákov chtěli potenciální kupci udělat satelitní městečko. Za pět milionů korun ho před třemi lety nakonec získala firma Energie M. M., která chtěla původní ráz místa zachovat a otevřít ho lidem. Vojenský komplex z 80. let minulého století nedaleko brněnského Mariánského údolí se tak teď postupně mění na multifunkční zábavní park. Příchozí v současnosti mohou zažít nocleh na vojenských palandách, projížďku v sovětských bojových vozidlech nebo je tu nechají střílet z airsoftových zbraní. O víkendech se v areálu konají kulturní akce a také boxerské zápasy mezi balíky sena. K odpočinku a občerstvení slouží malý kiosek s lavičkami. „Jako místní chci, aby to bylo hlavně pro lidi,“ říká zástupce majitele Jan Tkadlec, který se o areál stará spolu se svým bratrem. Před bývalými kasárnami za branami základny návštěvníky „vítá“ armádní vozidlo ZIL-157, které nelze přehlédnout. Dříve sloužilo jako radiostanice, dnes je z něj pojízdné muzeum Československé lidové armády. Jen co se otevřou zadní dveře, už se začínají scházet školáci, kteří přijeli na výlet. „Na co to jezdí? A jak rychle? Můžeme se podívat dovnitř?“ ozývá se ze všech stran. Sovětský kabát za 10 tisíc O veškeré armádní vybavení a aktivity s ním spojené se v areálu stará Vojenská technika Brno. Průvodce a nadšenec z tohoto spolku Vratislav Sedláček celé muzeum na kolech provozuje a na své náklady doplňuje vystavené předměty z éry socialismu. „Uvnitř jsem udělal posezení pro pětadvacet vojáků, výčep piva a limonády. Je to o penězích, všechny exponáty jsou nedostupný materiál. Kdyby někdo ukradl tady ten sovětský kabát, tak jsme na deseti tisících,“ říká Sedláček. Jednou z nejcennějších věcí je prý busta Lenina pocházející z ruské slévárny. Kousek dál v areálu zaujme obrněný transportér BVP OT-90. Za 150 korun vás v něm svezou na zážitkovou jízdu. Zájem je velký. Offroadovou trasu na střeše mohutného vozu si vyzkoušeli i redaktoři MF DNES. Někdy i metr a půl hlubokými kalužemi projeli kopcovitý úsek okolo areálu. Místy i třicetikilometrovou rychlostí. Špinavá voda vystříkla až na střechu. „S tou první vlnou vody jsem ani já nepočítal,“ směje se řidič kolosu Radoslav Kluska. Československý stroj má podle něj velkou spotřebu paliva a jezdí na naftu, ale nedělá mu problém, když se smíchá s benzinem nebo petrolejem. „Není to tank, dá se s tím jet svižněji a dokáže to i plavat,“ vysvětluje Kluska. Dalším místem, které láká návštěvníky, je originální boxerský ring. Neboli přistávací plocha pro rakety ohraničená balíky slámy. Místo laviček tu jsou staré bedny od granátů a nábojů. Při posledním turnaji, který se zde konal, se střetlo 23 dvojic boxerů. „Nejsou tady jen profíci, může se zúčastnit kdokoli,“ láká Tkadlec. Vzpomínky a střelnice Utajená raketová základna v Mokré-Horákově byla do konce minulého století místem výkonu základní vojenské služby. Odvedenci si dnes mohou své zážitky připomenout a přespat na původních kovových palandách. Budovy vojenských ubikací nadšenci dávají dohromady a většina místností zatím zeje prázdnotou. „Teď se sem vejde asi dvanáct lidí. Stále to tu budujeme, řešíme přívod vody a chystáme přespávání v různých bunkřících po areálu,“ plánuje Tkadlec. Například jeden z bunkrů sloužil jako úkryt pro vojáky po ostrém odpalu, aby jim startující raketa neublížila. Ve větších bunkrech dnes parkují historická vojenská vozidla. Veškeré opravy a nové atrakce správci financují z vlastních zdrojů. Práci na základně mají jako svého koníčka. Aktuálně staví dvě střelnice – vnitřní a venkovní. Brzy zprovozní elektrické rozvody v obytných malých bunkrech. „Doufáme, že se náš komplex stane alternativním turistickým cílem k Brněnské přehradě,“ podotýká Tkadlec. Plánují vláček z Líšně Cesta k bývalé raketové základně je místy komplikovaná. Před lety se totiž rozhodně nepočítalo s tím, že do vojenského zařízení budou proudit davy turistů. Když se na úzké asfaltce potkají dvě auta proti sobě, je to boj o centimetry. Věrnými návštěvníky jsou tak často spíš cyklisté, pro něž je oblast kolem Mariánského údolí vyhledávaným cílem. Provozovatelé areálu se nicméně snaží jeho dostupnost zlepšit. „Směrem od Mariánského údolí z Líšně by mohl jezdit vláček, který v areálu základny bude asi za pět minut. Je to vymyšlené tak, že na obě strany dáme semafor. K tomu budeme potřebovat povolení od Lesů ČR, které nemáme a špatně se shání,“ vypráví Tkadlec při procházce hustými lesy, jež místo obklopují. Jeho největším snem je však lanovka, která by návštěvníky dovezla z Líšně až do areálu.