RECENZE: High Drama od Adama Lamberta je nablýskané karaoke
Jaký má toto album – a mnohá další podobná, Adam Lambert v tom rozhodně není sám – smysl, je ve hvězdách. Stokrát se může interpret zaklínat tím, že chtěl vzdát hold původním verzím, oblíbeným zpěvákům, zpěvačkám a kapelám, jenže výsledek je vždy stejný. Uniformní album s nulovou invencí, u něhož nejsou patrné jiné než komerční pohnutky.
Maje (bohužel) stále v živé paměti loňský kobercový nálet na poslední zbytky dobrého vkusu jménem Made In Czechoslovakia od kapely Inekafe, musím s ulehčením konstatovat, že nic podobně hrůzného pan Lambert nezrealizoval. High Drama není vyloženě nevkusná nahrávka, jen kromě potvrzení faktu, že Adam Lambert umí zpívat, nic dalšího nepřináší.
Jaký má smysl si místo dravé původní verze Holding Out For A Hero pouštět krotší verzi, v níž absentuje steinmanovský bombast? Že je to lepší než Vítr Lucie Vondráčkové neblahé paměti? Ale prosím vás.
High Drama
40
%
Adam Lambert
Megabaladu Ordinary World si taky mnohem raději znovu poslechu od Duran Duran než od Adama Lamberta, který, ač technicky dokonalý zpěvák, nemá v hlase dráždivý zalykavý akcent Simona Le Bona. O nemastné, neslané předělávce Getting Older od Billie Eilish ani nemluvě.
Jedna za druhou kodrcají se předělávky bez jiskry, šťávy a nápadu, kromě již uvedených zmiňme ještě Do You Really Hurt Me? od Culture Club nebo I Can’t Stand The Rain z repertoáru Tiny Turner, přičemž o každé platí, co už zaznělo. Vše se slévá, rozdíly v interpretaci a aranžmá originálu se stírají a celé to připomíná finále American Idol, SuperStar či čehokoliv podobného. Načančané, profesionálně zahrané a zazpívané karaoke, nic víc toto album není.