Na Patrika se těšili jeho rodiče i dvě sestry. V těhotenství, při porodu, ani dlouho po něm rodina netušila, jak moc se její život změní. Chlapec potřebuje nepřetržitou péči. Stačí chvíle nepozornosti a je schopný ublížit sobě nebo jiným. Přesvědčila se o tom i sociální pracovnice při návštěvě domácnosti. „ Vše před ním schovávám i nábytek mám přišroubovaný, ale nečekaně se dostal k mobilu za mými zády a mrštil jím ženě přímo do obličeje. Byla otřesená, měla modřinu, otok i krátkodobou nemocenskou,“ líčí chlapcova máma Adriana Jelínková. Už v době, kdy ještě věřila, že její syn Patrik je zdravý, měla pocit, že se vyvíjí mnohem pomaleji než jiné děti. „Vůbec nezvedal hlavičku, ani v roce se ještě neuměl posadit nebo plazit,“ vzpomíná žena. Lékaři jí zpočátku tvrdili, že se nic neděje, že někteří chlapci jsou zkrátka pomalejší. Až po delším čase, změně neurologa a genetických testech se rodina dozvěděla, že chlapec má poškozený mozek a další zdravotní potíže související s vzácnou vrozenou nemocí. Diagnóza má název ATR-X syndrom (X-vázaný syndrom alfa-thalasemie a mentální retardace). Zjednodušeně lze říci, že kvůli vadnému genu ATRX tělo vytváří nesprávně fungující bílkovinu, která narušuje vývoj mozku i dalších orgánů. Primářka: Na celém světě méně než 300 případů Primářka Ústavu biologie a lékařské genetiky Fakultní nemocnice Motol a Homolka Markéta Havlovicová potvrzuje, že jde o velmi vzácnou genetickou poruchu, která obvykle postihuje jen chlapce. Účinná léčba neexistuje. Vědci však testují různé možnosti úpravy genů s nadějí, že najdou pomoc. „Na celém světě zatím lékaři popsali méně než 300 případů. Naše pracoviště eviduje osm pacientů,“ říká Havlovicová. Syndrom ATR-X podle ní způsobuje trvalé vývojové opoždění. Projevuje se středně těžkou až těžkou mentální retardací, nápadnými odlišnostmi tvaru obličeje a lebky, ochablými svaly, vrozenými odchylkami ve vývoji pohlavních orgánů i lehčí vrozenou poruchou krve, která může způsobovat chudokrevnost. „Pacienti mají často potíže s příjmem potravy, epilepsii i další zdravotní problémy. Mnoho dětí se nikdy nenaučí mluvit ani chodit. Všichni potřebují nepřetržitou péči, která je pro jejich blízké velmi náročná. U dětí se totiž objevují také poruchy chování, včetně záchvatů vzteku nebo agresivity. Spouštěčem se může stát cokoli, co je jim nepříjemné,“ popisuje primářka. O tom se každý den přesvědčuje i Patrikova máma, která zůstala na tři děti sama. Naštěstí jí pomáhají dcery, hlavně ta nejstarší, sedmnáctiletá. Ale vydechnout si žena může jen pár hodin, kdy je Patrik v denním stacionáři. „Když jsme tam začali jezdit, cesta autobusem byla utrpením pro všechny. Syn to nesnášel. Od nástupu pištivě ječel tak hlasitě, že jsem se kolikrát rozbrečela, protože nebyl k utišení. Nakonec jsem si obnovila řidičák a koupila kondiční jízdy, abych ho mohla vozit autem,“ líčí jednu z mnoha peripetií chlapcova máma. Péče o syna jí dává zabrat fyzicky, psychicky, zdravotně i finančně, protože se nemůže vrátit do práce. „Potřebuje pomůcky, rehabilitace a speciální antistresové vybavení, které by ho mělo zklidnit a zbavovat agrese. Jenže to stojí desítky tisíc. Vysoké jsou i ceny v zařízeních, která by syn mohl navštěvovat, až dovrší šest let. Proto jsem založila sbírku na Doniu . Sama všechno nezvládnu,“ dodává Andrea Jelínková. Cestovatelka Lucie Szakošová před pěší poutí do Itálie strávila den se čtyřletým Patrikem a jeho mámou v Hradci Králové. Chlapec trpí vzácnou genetickou poruchou, která vede k trvalému opoždění vývoje a dalším zdravotním potížím. S příběhem chlapce seznamuje cestovatelka lidi, které potkává na své pouti. Cílem je, aby přispěli do sbírky na platformě Donio nazvané: Těžký start do života: pomožme Patrikovi s ATR-X syndromem. Právě ji se rozhodla podpořit Češka Lucie Szakošová, která se v polovině července vydala z Anglie pěšky do poutního místa Santa Maria di Leuca na jihu Itálie. Čeká ji pětiměsíční pouť dlouhá přes 3 300 kilometrů. Své zážitky z ní sdílí na Instagramu pod přezdívkou Lůca na cestách. Lidem, které potkává se svou psí souputnicí, čivavou Bárou, vypráví o Patrikovi a jeho nemoci. Rodinu před začátkem pouti navštívila. Strávila s ní pět hodin a netají, že odcházela vyčerpaná. „V první chvíli jsem měla pocit, že maminka trochu přehání. Jsem pečovatelka a měla jsem těžce postiženou sestru, takže vím, jak k těmto lidem přistupovat. Možná proto byl Páťa zpočátku v klidu, všechno mi ukazoval, hladil Báru. Ale náhle jako by mu přeplo. Báru stiskl tak silně, až vyjekla, a chtěl jí škubat srst. Hned jsem mu stiskla zápěstí v citlivém bodě, což ho donutilo Báru pustit. Pak mě zkoušel tahat za vlasy. A když se jeho máma potřebovala na chvíli vzdálit, vztekal se, že nemůže přes zábranu ve dveřích pokoje za ní. Začal řádit, házel hračkami i vysavačem,“ líčí ambasadorka sbírky pro chlapce. U sebe teď nosí informace o Patrikovi vytištěné v angličtině, francouzštině a italštině včetně QR kódu, aby zájemci mohli přispět. „Nikdo z lidí, s nimiž jsem o chlapci mluvila, do té doby o syndromu ATR-X neslyšel. Jsem ráda, že moje pouť má hlubší smysl a pomůže někomu, kdo to potřebuje a bude potřebovat celý život. Smekám před maminkou Páti i dalšími lidmi, kteří celodenně pečují o jiné. Zvlášť před samoživitelkami,“ dodává cestovatelka Lucie .