Ona sama s bojovými sporty začala vlastně náhodou. S kamarádkou se jednoho dne rozhodly, že zkusí ženský thajský box, který měl v klubu vyhrazené hodiny. „Moc mě to bavilo a asi mi to i docela šlo. Začala jsem chodit na tréninky také s klukama, a to mě strašně chytlo. Líbí se mi, že se musí makat a nic se nedá obejít. Nějaké modřiny, to ani neřeším. Občas si někdo všimne, ale já jsem si na ně zvykla,“ zdůrazňuje. Bojové sporty pro ni znamenají disciplínu a vášeň. Podobně to vnímá i její kolegyně z klubu Kateřina Kohoutová, juniorská mistryně světa v thajském boxu z minulého roku. „Sport mi dodal sebedůvěru, víc si vážím sama sebe,“ přibližuje. „Abych je náhodou nezmlátila“ Také ona začínala nejdřív mezi dívkami a ženami, brzy se však dostala do tréninku s muži. „Když jdu trénovat sparingy se čtyřicetiletými stokilovými chlapy, tak jsou na mě sice jemnější, ale stejně jsou to rány. Navíc i psychicky máte pocit, že vám to vlastně nejde, když mají ostatní stále navrch,“ tvrdí. Už jen zapadnout jako jediná nebo jedna z mála dívek do mužského kolektivu není snadné. „Kluci se se mnou nejdřív nechtěli bratříčkovat. Někteří mladší mě zkoušeli balit, museli jsme si vyjasnit pozice. Ale získala jsem si respekt a už mě berou. Teď už jsem za klučičí skupinu i radši. Kluci jsou rovnější, holky umí být víc zlé. Třeba na baletu jen s holkami bych se zbláznila,“ srovnává Kohoutová. Holky hrají taky Letní seriál MF DNES přibližuje, jak stoupá zájem a úroveň ženského sportu. Ukazuje jeho situaci, budoucnost či odlišnosti v jednotlivých sportech. Přináší zajímavosti a příběhy těch, kdo s ním mají zkušenosti. 3. díl: bojové sporty Již vyšlo: fotbal, hokej Příště: rozhovor s fotbalovou rozhodčí Ostré dívky si přirozeně vytvoří respekt i u opačného pohlaví. „Většina lidí by do mě ani neřekla, že dělám bojové sporty. Pak zpravidla reagují, abych je náhodou nezmlátila. To je trochu komické, ale když ví, že dělám takový sport na nějaké úrovni, tak to budí respekt,“ podotýká Jungvirtová. Čerstvá šampionka Národní ligy v thajském boxu, která jezdí i motokrosové enduro a vystudovala fyzioterapii na Jihočeské univerzitě v Budějovicích, se částečně věnuje také trénování. Díky tomu ví, že některé dívky a ženy se na bojové sporty dávají kvůli tomu, aby se dokázaly lépe ubránit, kdyby je někdo napadl. „V případě konfliktu je lepší utéct, ale kdyby na něj došlo, pro řadu holek je důležité umět základní sebeobranu,“ tuší. Jiné vnímání společnosti Jako málokdo jiný umí posoudit spojení žen a bojových sportů Michal Novák, prezident České asociace thajského boxu a také šéf budějovického klubu Gladiators gym. „Celkově se společnost mění. Holky nejsou už brané tak, že jejich místo je u plotny a maximálně si mohou jít zaběhat. I v bojových sportech je čím dál víc těch, které se jim nevěnují jen kvůli kondici a tomu, že skvěle formují postavu. Mnohem víc holek je dělá výkonnostně a už od nízkého věku,“ informuje. Veronika Jungvirtová (vpravo) je čerstvou šampionkou Národní ligy v thajském boxu. Vystudovala fyzioterapii, jezdí enduro. I podle Nováka zájem žen o bojové sporty výrazně roste, ostatně i jeho dvě dcery se jim věnují. „Je to sport od sportu trochu jiné, ale v karate nebo taekwondu dokonce holky převládají nad kluky. Výhodou je, že hlavně mezi holkami se dá celkem rychle dostat na mezinárodní turnaje a získat různá ocenění nebo úspěchy napříč věkovými i váhovými kategoriemi,“ přibližuje. Medaile nebo diplomy však podle něj nejsou zdaleka to hlavní, co bojové sporty dívkám a ženám přinášejí. „Hrozně je to rozvíjí a posouvá i v osobním životě. Získávají sebedůvěru, formuje to jejich osobnost. Díky mezinárodním závodům se podívají do světa, otevírá to obzory. Navíc musejí umět fungovat v kolektivu s dalšími děvčaty, ale s i kluky, se staršími, s mladšími. Navíc je nutné synchronizovat pohyby, rozvíjí se mozková činnost. To v řadě jiných sportů není,“ tvrdí Novák. Karate je atraktivnější Velkou základnu má také další z tradičních bojových sportů. Jihočeské karate patří v Česku mezi nejlepší a odpovídá tomu i počet členů a úspěchy hlavně budějovických klubů. „Před covidem jsme měli dokonce výrazně víc holek než kluků. Ale křivka se přirozeně mění a teď je to tak půl na půl,“ líčí Miroslav Hýsek, hlavní trenér TJ Karate České Budějovice, kde mají přes 700 členů. Karate je podle něj sport, který se v posledních letech vyvíjí. Do historie patří vnímání, že je to sport, při kterém „stojíte na místě a boucháte do vzduchu“. Naopak se snaží být moderní a zároveň atraktivní. „Každý sport musí být zajímavý, aby u něj děti vydržely. Dříve jich odpadalo nejvíc po střední škole, když se rozutekly na vysoké. Teď už je to na přelomu základní a střední školy. Doba a možnosti se mění. Nabídka je široká,“ uvědomuje si Hýsek. Karate je podle reprezentačního kouče sportem, ve kterém se tříbí gymnastika, atletická průprava, flexibilita i koordinace pohybů. Zájem o karate, a to i mezi ženami, je podle něj celosvětový. „Trend takový je. Nechci to snižovat, ale mezi karatistkami je v mládeži snadnější uspět než u kluků, kde to jsou už v patnácti letech střelci,“ uzavírá. Nevýhodou pro ženy naopak bývá, že jejich výkonnostní kariéry končí kvůli rodině či mateřství zpravidla dřív.